<pclass="narrow">V mnoha případech můžeme být první osobou, která si všimne, že se u dítěte něco děje. Projekt Domů nevidíš vznikl jako rozcestník pro všechny, kteří se ve své praxi mohou s dětmi z náročného rodinného prostředí setkat. Web slouží jako návod, jak v takových situacích postupovat, jak konkrétní případy řešit a na koho se obrátit.</p>
<p>Vnímejme, co se kolem nás děje, a buďme oporou pro děti, které nás potřebují.</p>
<pclass="narrow text-center">Ačkoli je každá situace jiná,existují obecné zásady, které nám pomohou za všech okolností. Zahrnují všechny fáze procesu od vzniku problému až po jeho vyřešení.</p>
<p>Prevence pomáhá zamezovat nežádoucím situacím a zároveň nám slouží jako informační nástroj, pomocí kterého třídu seznamujeme s tím, co se ve společnosti a rodinách děje. Děti díky ní zjišťují, že nejsou na všechno samotné, a učí se, jak spolu o citlivých věcech mluvit. Díky prevenci můžeme podat pomocnou ruku konkrétním žákům, kteří to potřebují – ať už tím, že jim sami pomůžeme, vnímáme jejich náročnou situaci nebo jim nabídneme další nástroje řešení (Linka bezpečí, Dětské krizové centrum, Bílý kruh bezpečí, …).</p>
<p>Je důležité, aby se naše vnímání neomezilo jen na to, jestli se žák ve škole objevuje s modřinami nebo jinými známkami násilí. Pozorní bychom měli být také k náhlým změnám v chování dítěte, vysokým absencím, změně v tom, jak je žák připravený na výuku a upravený, nebo také k žákům, kteří stojí stranou kolektivu. Ne každá situace je případ pro OSPOD nebo policii, ale naše všímavost může udělat velký rozdíl, který povede k celkovému bezpečí dítěte. K identifikaci špatného zacházení s dětmi nám pomůže <ahref="https://www.cosiv.cz/wp-content/uploads/2022/02/signaly_karta_a5_skola_202204_nahled.pdf"target="_blank">karta KID</a>.</p>
<p>Ve chvíli, kdy v nás něco vzbudí obavy, můžeme oslovit kolegy a promluvit s nimi o tom, jestli situaci vnímají stejně. K dispozici máme také výchovného poradce či psychologa. Stejně tak se ve všech situacích můžeme obrátit na <ahref="#kontakty">organizace uvedené na tomto webu</a>. Pokud se ale dítě nachází v situaci, která ho ohrožuje (sebevražedné sklony, strach z návratu domů), není prostor pro váhání a vždy voláme 158 nebo 155.</p>
<p>Nezapomínejme, že máme <ahref="https://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/ohrozene-dite-oznamovaci-povinnost"target="_blank">oznamovací povinnost</a>. Když je dítě ohroženo, musíme jednat hned, ať už kontaktováním záchranných složek nebo informováním <ahref="https://www.ospod.cz/"target=_blank">OSPOD</a>. Někdy ale potřebujeme dítě pozorovat déle nebo si nejsme jistí – i v takovém případě můžeme informovat OSPOD, třeba anonymně. Pracovníci nám mohou být k dispozici pro další konzultace. U některých situací je potřeba komunikovat také s rodiči a podpořit je, například tím, že je odkážeme na další místa, kde mohou sehnat pomoc.</p>
<p>Každá situace klade velké nároky i na nás a naši psychiku. Cest, jak o sebe můžeme pečovat, je mnoho, ať už je to placená supervize, kterou si mohu domluvit u vedení školy, nebo intervize s kolegy. K uzavření situace nám může pomoci také jeden <ahref="#krok-po-kroku">z plánů pomoci</a> na tomto webu, díky kterému víme, že jsme udělali vše, co bylo možné. Ať už je situace jakákoli, bez souhlasu dítěte o ní nepředáváme informace zbytku třídy. Pokud situace dojde do bodu, kdy bude dítě odebráno rodině nebo přejde do jiného kolektivu, můžeme tento proces projít s ním a uspořádat třeba rozlučku ve třídě.</p>
<pclass="narrow text-center">Plán pomoci je tady od toho, aby nás krok po kroku provedl různými situacemi, se kterými se u žáků můžeme setkat. Když je budeme následovat, můžeme si na konci procesu v klidu oddechnout – nic důležitého jsme totiž neopomenuli.</p>
<pclass="wrap narrow text-center">Každé dítě a tím i každý případ je jedinečný a musíme k němu přistupovat individuálně. Svou třídu často známe a dokážeme proto odhadnout, jak může žák na určité informace nebo jednání reagovat. Můžeme se však inspirovat konkrétními příběhy a tím, jak danou situaci ideálně řešit.</p>
<p>Radek žije pouze se svou sestrou s tatínkem. Maminku má ve vězení. Aby vyšli s penězi, má táta dvě zaměstnání, kde tráví většinu svého času. O domácnost tak pečuje hlavně Radek. Do školy často chodí bez svačiny, zapomíná úkoly a pomůcky.</p>
<p>Když Lence bylo osm, soud rozhodl, že bude žít u své tety. Oba biologičtí rodiče jsou závislí na návykových látkách a její výchova tak byla od malička zanedbávaná. Ve škole se straní kolektivu a ani její výsledky nejsou dobré. Škola je však v pravidelném kontaktu s Lenčinou tetou.</p>
<p>Rodiče Hanky se rozvedli a ona teď žije jen s matkou, s otcem se vídá jednou týdně. Matka na tom po rozvodu není dobře. Pije, dceři často vyčítá, že je po svém otci a viní ji za rozvod. I přes složité rodinné prostředí má Hanka ve škole skvělé výsledky, ale jsou na ní viditelné známky zanedbání.</p>
<pclass="narrow text-center">Ve chvílích, kdy si nevíte rady, nebojte se obrátit na organizace a instituce, které se zabývají danou problematikou a mohou vám pomoct situaci vyřešit, případně s vámi prokonzultují jednotlivé kroky. Níže najdete tipy na organizace, které vám poskytnout odbornou pomoc.</p>
Je důležité situaci žáka nepodceňovat. Pravděpodobně jste první osobou, která si všimla, že u žáka není něco v pořádku, a právě vy můžete být jeho oporou. Nebojte, nejste v tom sami. S naplánováním všech kroků vám pomůže <ahref="#krok-po-kroku">plán pomoci</a> připravený odborníky na práci s dětmi ohroženými sociální exkluzí.
Děti, které žijí v náročném prostředí, se se svou situací často nesvěřují. Pokud si u žáka všimnete nestandardních projevů, změn v chování nebo vidíte konkrétní nedostatky (dítě chodí do školy pravidelně bez pomůcek, svačin, v nevypraném oblečení), nepřecházejte to. Můžete být důležitou osobou, která dítě a rodinu podpoří a nasměruje je k pomoci. K vyhodnocení situace využijte <ahref="#krok-po-kroku">plán pomoci</a> obsahující konkrétní kroky, které vám při řešení mohou být oporou.
Informace, které vám žák nebo žákyně svěřil/a, berte vážně a věřte jí. Situaci nebagatelizujte. Informujte dítě o tom, co s jeho sdělením budete dělat (i o povinnosti předat informaci příslušným orgánům). Pokud si nejste jistí, jak postupovat nebo neznáte odpovědi na otázky, nebojte se říct, že nevíte. Neslibujte, že vše dobře dopadne ani nic dalšího. Komunikujte upřímně, citlivě a na rovinu. Projděte si <ahref="#krok-po-kroku">plán pomoci</a>, zda jste nic nevynechali.
Pro žáka je důležitá vaše podpora a vědomí, že jste tu pro něj. Pokud máte ve škole psychologa/výchovného poradce, nasměrujte žáka na něj. Před třídou zachovejte mlčenlivost a soukromí žáka. Pokud se spolužákům nechce svěřit, respektujte to, do ničeho dítě netlačte.. Ve spolupráci s kolegy komunikujte o možnostech pomoci.
Je důležité myslet na to, že vy sami můžete situaci vzít do vlastních rukou. Jsou zde zákonné podmínky, kdy situaci musíte bezodkladně řešit, viz. <ahref="https://www.pravniprostor.cz/clanky/trestni-pravo/ohrozene-dite-oznamovaci-povinnost"target="_blank">oznamovací povinnost</a>. Vyberte si z kolektivu kolegyni/kolegu, ke kterým máte důvěru, a s nimi situaci komunikujte. Pomoci vám může i vaše školní metodika pro řešení konkrétních situací. Můžete se obrátit i na kontakty uvedené na těchto stránkách.
V této situaci bychom vám doporučili domluvit společnou schůzku s rodiči nebo zákonnými zástupci dítěte a žákem. Předmětem schůzky je zmapování této situace. Může se stát, že žák je již v péči odborníků a informace se k vám nedostala. Na schůzce přítomné informujte, že si všímáte určitých změn v chování. Pokud vnímáte, že schůzka bude náročnější, přizvěte si k ní kolegu/kolegyni, kteří vám s komunikací s rodinou mohou pomoci. Pokud jsou zástupci dítěte neochotní ke komunikaci a spolupráci na stabilizaci situace dítěte či je situace natolik vážná, podejte oznámení na příslušný OSPOD (dle trvalého bydliště dítěte). Zde sepište důvody schůzky se zástupci a její výstup. Řiďte se metodickými pokyny školy.
Nejprve je vhodné zjistit, proč má žák problém se do kolektivu začlenit. Situaci doporučujeme komunikovat také s metodikem prevence či výchovným poradcem. Pokud to lze oslovte také rodiče či opatrovníky dítěte a zhodnoťte situaci žáka. Poradit se můžete také s <ahref="#kontakty">kontakty na těchto stránkách</a>.
Klíčový pracovník je osoba (sociální pracovník), která pracuje v doprovázející organizaci pěstounů a je s pěstounskou rodinou v intenzivním kontaktu. Každý pěstoun musí být v kontaktu s organizací, se kterou řeší vše, co se týká výkonu pěstounské péče. Klíčový pracovník pak dohlíží na péči, pomáhá dítěti s kontakty s biologickou rodinou a radí rodinám, jak zvládat či řešit náročnější problémy. Pro vás může být tato osoba nápomocná v případě nutnosti spolupráce s pěstounskou rodinou vašeho žáka. Přiblíží vám náležitosti a těžkosti pěstounské péče a pomůže vám také s tím, jak pracovat s tématy, která mohou dítě tížit.
