<pclass="wrap narrow text-center">Každé dítě a tím i každý případ je jedinečný a musíme k němu přistupovat individuálně. Svou třídu často známe a dokážeme proto odhadnout, jak může žák na určité informace nebo jednání reagovat. Můžeme se však inspirovat konkrétními příběhy a tím, jak ideálně danou situaci řešit.</p>
<p>Radkovi je 14 let, žije svou devítiletou sestrou Bětkou a tatínkem. Jsou spolu ve třech už čtyři roky. Máma je ve vězení za drobné krádeže a podvody. Aby vyšli s penězi, má táta dvě zaměstnání, kde tráví většinu svého času a o domácnost tak pečuje hlavně Radek. I to je jeden z důvodů, proč nemá žádné koníčky.</p>
<p>I když by byl radši venku s kamarády, je toho hodně, co musí udělat – připravit ráno svačinu, vyzvednout Bětku ze školky, vyndat pračku, vyvenčit psa a samozřejmě se také připravit do školy. Jenže na to už kolikrát nezbude energie a tak chodí ze školy s poznámkami, že nemá připravené pomůcky a zapomíná úkoly. Učitelé si navíc všímají, že někdy chodí bez svačiny a nemá zaplacené obědy. A stejně je na tom Bětka. Na obou dětech je znát únava a Radek často na situace ve škole reaguje agresivně a drze. Po covidové pandemii se všechno ještě horší. Opakované poznámky, vzkazy rodičům, přesto ale beze změny. Situace se nelepší. Radek je den ode dne skleslejší.</p>
<p>Ideálním krokem v tuto chvíli je pozvání rodiče do školy, a to zejména v případě, že jej známe a víme, jak bude reagovat, pokud s ním otevřeme stav dítěte. Na osobním setkání zjistíme, jak to doma funguje s přípravou do školy a díky svým znalostem můžeme rodiči připomenout, jaké potřeby děti v jistém věku mají, a které nároky na ně jsou už příliš velké. Pokud už je situace pokročilá, dost možná už je se školou v kontaktu pracovník OSPOD, kterého můžeme kontaktovat a předat mu nové informace a naše dojmy ze situace. Zároveň ho také můžeme požádat o uspořádání případové konference, kde všechny strany (rodina, škola, další organizace) proberou možné kroky ke stabilizaci rodiny.</p>
<p>Za všech okolností je dobré se v tuto chvíli zorientovat i v tom, jaké jsou možnosti školy. Vidím, že dítě nemá zaplacené obědy? Je možné najít organizaci, která na ně dětem přispívá. Vím, že Radka trápí, že nemá prostor a finance pro své aktivity? Můžeme dohledat nabídku kroužků, na které může chodit se slevou. Stejně tak můžeme najít družinu nebo kroužek pro Bětku a získat tak pro Radka více času pro sebe. Zjistím, že otec nemá čas se věnovat školní přípravě? Možná škola disponuje doučováním zdarma, takže by rodina měla čas pro sebe a netrávila večery nad sešity. I na první pohled drobná pomoc, může pro rodinu znamenat velký rozdíl.</p>
<p>Za všech okolností je dobré se v tuto chvíli zorientovat i v tom, jaké jsou možnosti školy. Vidím, že dítě nemá zaplacené obědy? Je možné najít organizaci, která na ně dětem přispívá. Vím, že Radka trápí, že nemá prostor a finance pro své aktivity? Můžeme dohledat nabídku kroužků, na které může chodit se slevou. Stejně tak můžeme najít družinu nebo kroužek pro Bětku a získat tak pro Radka více času pro sebe. Zjistím, že otec nemá čas se věnovat školní přípravě? Možná škola disponuje doučováním zdarma, takže by rodina měla čas pro sebe a netrávila večery nad sešity. I na první pohled drobná pomoc, může pro rodinu znamenat velký rozdíl.</p>
<p>Lence je 11 let a už od svých osmi žije u tety, sestry svého táty. O tom, že u ní bude žít, rozhodl soud poté, co zjistil, že Lenčina máma dceru zanedbává a Lenka zůstává doma často samotná. S tátou, který se lečí z drogové závislosti, se vídá jednou za dva měsíce. S mámou čas netráví vůbec, protože užívá drogy a je nezvěstná.</p>
<p>Lenka je uzavřená, se spolužáky ve třídě se nebaví a oni si myslí, že je podivná. Ani její výsledky ve škole nejsou dobré a má problémy při ústních zkoušeních. Škola a Lenčina teta jsou spolu v pravidelném kontaktu, takže si obě strany uvědomují, v jaké situaci dívka je. Když se však na Den matek nová třídní učitelka Lenky zeptala na její mámu, Lenka se rozplakala, utekla ze třídy a o důvodech nechtěla mluvit. Pro třídní učitelku je situace nová. S pěstounskou péčí se setkala jen v přednáškách na vysoké škole, ale uvědomuje si, že toho Lenka má za sebou už hodně, a ráda by jí její situaci usnadnila, a tak společně s kolegyní došla k tomu, že by bylo nejlepší se s tetou dohodnout a uspořádat schůzku i s klíčovým pracovníkem rodiny. O schůzku projeví zájem i další učitelé, kteří chtějí zjistit více o dětech s raným traumatem a o možnostech, jak Lence pomoct s jejími potřebami. Její teta je ráda, že jim škola vychází vstříc a hledá cesty, jak jí pomoci.</p>
<p>Na první schůzce klíčový pracovník seznámí učitele s raným traumatem a teorií attachmentu, díky čemu zvládnou pracovat s dětmi a jejich specifickými projevy. Další schůzka už je jen mezi tetou, třídní učitelkou a klíčovým pracovníkem, aby měli dostatek prostoru zaměřit se na Lenku a její potřeby. Tady se učitelka například dozví, že Lenka chodí pravidelně na terapie a seznámí se s její minulostí (zanedbávání ze strany matky) i současností (otec vynechávající jejich schůzky). Také zjistí, že moment, kdy utekla ze třídy byl kombinací nevydařeného setkání s otcem a smutkem po matce, který se objeví kdykoli na tohle téma přijde řeč.</p>
<p>Po schůzce třídní učitelka věnuje jednu ze svých hodin tématu pěstounské péče, aby s ním seznámila i Lenčiny spolužáky. Aby jí usnadnila navazování kontaktů, dbá na to, aby ji během aktivit zapojovala do malých skupinek, protože velké skupiny jsou pro Lenku děsivé. Společně s klíčovým pracovníkem se také dohodnou, že Lenka půjde na vyšetření do pedagogicko-psychologické poradny, kde najdou další pro ni vhodné způsoby práce a začlenění. Drobný, ale významný přínos je také v tom, že třídní učitelka si je mnohem jistější v psaní pravidelných zpráv pro OSPOD.</p>
<p>I tady se projeví, že komunikace je klíčem ke všemu. Teta začne učitelku informovat o tom, kdy se Lenka potkává s otcem, aby jí na základě toho mohla ve škole nabídnout podporu. Učitelé jsou si jistější ve svém přístupu k ní a díky skupinovým pracem si našla kamarádku. Ve škole je teď mnohem spokojenější.</p>
<p>Hance je 13 let a po rozvodu rodičů žije pouze s matkou, s otcem se vídá jednou týdně. Její matka začala po rozvodu nadměrně pít. Hanka ji musí často budit do práce, jsou ale i dny, kdy je matka v takovém stavu, že do práce jít nemůže, nebo ji Hanka nedokáže vzbudit a má strach o její život. Situace ale není lepší, ani když je matka střízlivá. Vyčítá dceři, že je stejná jako její otec, a že se proti ní spikli. Některé dny jsou pak plné omlouvání a slibů, které ale matka nikdy nedodrží. Hanka má ve škole nadprůměrné výsledky, snaží se a vždy je připravená. Je to její obranný mechanismus, snaží se na sebe strhnout co nejméně pozornosti. I tak jsou na ní ale vidět známky zanedbání – někdy má špinavé oblečení, svačinu má jen málokdy, peníze potřebné na výlety vždy přinese s několikadenním zpožděním. Matka do školy už víc než půl roku nepřišla, Hanka to obhajuje tím, že má náročnou práci.</p>
<p>Situace vyeskaluje, když matka jednoho večera Hanku omylem udeří. Do školy dorazí s podlitinou pod krkem a to neujde pozornosti učitele, který se jí zeptá, jak ke zranění došlo. Hanka se rozpláče a vše mu řekne – jak k modřině přišla, i to, že má o matku velký strach, protože ji ani dnes nedokázala vzbudit do práce. Učitel pozná, že se bojí vrátit domů a není si jistý, jestli i dnes není ve fyzickém nebezpečí. Dozví se od ní, že rodina byla v kontaktu s OSPOD, a tak zavolá vedoucí pracovnici.</p>
<p>Společně dojdou k závěru, že by se neměla vracet domů, ale počkat s učitelem v kabinetu, dokud pracovnice nepřijede.</p>
<p>Během čekání učitel sleduje všechny Hančiny potřeby a popravdě odpovídá na její otázky. Ví, že jí nemůže nic slíbit, a tak jí upřímně odpoví i na otázku, jestli se dnes s matkou uvidí. Více odpovědí dokáže přinést sociální pracovnice, která jí vysvětlí, co bude následovat – Hanka se dnes domů nevrátí a stráví noc v zařízení, kde jí poskytnou okamžitou pomoc.</p>
<p>Hančin příběh zdaleka není u konce a může mít různá rozuzlení, ať už to bude impulsem pro matku, aby zahájila léčbu, svěření Hanky do péče otce nebo umístění do ústavního zařízení. Nejdůležitější ale je, že se nachází v bezpečí, a někdo byl pozorný a vyslechl její volání o pomoc.</p>
