@ -16,15 +16,15 @@ Vybrané jazyky jsou zároveň cílené na čitelnost samotného zdrojového obs
Seznam nejoblíbenějších jazyků je sestaven podle aktuálních statistik ze serveru Slant, který se věnuje obecnému určení oblíbenosti na základě hodnocení ze strany uživatelů. \citep{slant}
\subsection{Markdown}
\subsection{Markdown}\label{kap:markdown}
Vznik jazyka Markdown byl 14. prosince roku 2014, když John Gruber vydal jeho první popis syntaxe a referenční implementaci.
Hlavním z cílů syntaxe jazyka je vytvářet co možná nejčitelnější obsah v syrové podobě. Dokument psaný v Markdownu by měl být publikovatelný sám o sobě jako čistý text bez dalších úprav a zpracování. Jazyk byl ovlivněn několika již existujícími specifikacemi jiných jazyků, ovšem největším zdrojem inspirace pro jeho vznik jsou čisté emailové korespondence. \citep{daringfireball}
První specifikaci Gruber vydal společně s referenční implementací v jazyce Perl, která slouží pro konverzi Markdownu do HTML. Program také nese stejný název\uv{Markdown}, ovšem mluvíme-li o \uv{Markdownu}, máme nejčastěji na mysli samotnou syntaxi. Ta je dnes již implementována v mnoha různých jazycích a programech. Gruberova specifikace ovšem není formální standard, kvůli čemuž vznikl veliký počet alternativních a více čí méně pozměněných implementací, které nemusí být navzájem kompatibilní. Nejčastějšími z nich jsou například Github Markdown, CommonMark, R Markdown a mnoho dalších. \citep{commonmark}
První specifikaci Gruber vydal společně s referenční implementací v jazyce Perl, která slouží pro konverzi Markdownu do HTML. Tento program je také pojmenován jako\uv{Markdown}, ovšem mluvíme-li o \uv{Markdownu}, máme nejčastěji na mysli samotnou syntaxi. Ta je dnes již implementována v mnoha různých jazycích a programech. Gruberova specifikace ovšem není formální standard, kvůli čemuž vznikl veliký počet alternativních a více čí méně pozměněných implementací, které nemusí být navzájem kompatibilní. Nejčastějšími z nich jsou například Github Markdown, CommonMark, R Markdown a mnoho dalších. \citep{commonmark}
Nevyužívanější formální specifikací je právě CommonMark, který slouží jako pevný základ většiny rozšíření. \citep{github_formal_markdown_spec}.
Nevyužívanější formální specifikací je právě CommonMark\footnote{\url{https://commonmark.org/}}, který slouží jako pevný základ většiny rozšíření. \citep{github_formal_markdown_spec}.
Podobně jako je tomu u specifikací, existuje velké množství programů, které tyto různé specifikace překládají. Švýcarským nožem mezi nimi je program Pandoc\footnote{\url{https://pandoc.org/}}, který umí překládat Markdown do enormního výběru jiných formátů, nebo z jiných formátů zpět. Tato funkcionalita se nezvtahuje pouze na jazyk Markdown, ovšem Pandoc dokáže operovat mezi všemy podporovanými formáty, například dokáže konvertovat obsah z HTML do \TeX{}u. Na druhou stranu existují i velmi jednoduché překladače, například program smu\footnote{\url{https://github.com/Gottox/smu}}, který umí překládat Markdown do HTML nebo čistého textu a neobsahuje více než 600 SLOC\footnote{Source lines of code}, tedy řádků kódu hlavního programu.
@ -165,11 +165,11 @@ Tato funkcionalita je implementována pomocí dvou cyklů. První cyklus (přík
\section{Rozšíření šablony}
Ve výchozím stavu generátor neumí vkládat nic jiného, než je uvedeno ve specifikaci CommonMark\footnote{\url{https://commonmark.org/}}. Dle požadavků modelového webu je nutné, aby generátor uměl vkládat videa přímo do stránky. Taková funkce není soušástí specifikace CommonMark a je tedy potřeba rozšířit funkcionalitu generátoru. Nejvhodnějším způsobem přidání vlastní funkce je využití vlastních filtrů, které se v rámci generátoru nazývají \uv{shortcode}.
Ve výchozím stavu generátor neumí vkládat nic jiného, než je uvedeno ve specifikaci CommonMark, viz. sekce \ref{kap:markdown}. Dle požadavků modelového webu je nutné, aby generátor uměl vkládat videa přímo do stránky. Taková funkcionalita není soušástí specifikace CommonMark a je tedy potřeba rozšířit generátor. Nejvhodnějším způsobem přidání vlastních funkcionalit je využití filtrů, které se v rámci generátoru nazývají \uv{shortcode}.
Principem vlastních filtrů je to, že uživatel si vytvoří vlastní šablonu, kterou lze vyvolat speciální řídící sekvencí přímo z obsahu. Každý tento shortcode může pracovat s libovolným množstvím proměnných a po zpracování vloží do místa vyvolání zkompilovaný HTML kód. Lze tedy tvrdit, že shortcode je v své podstatě imperativní funkce, která umí pracovat s parametry.
Principem vlastních filtrů je to, že si uživatel vytvoří vlastní šablonu, kterou lze vyvolat speciální řídící sekvencí přímo z obsahu. Každý tento shortcode může pracovat s libovolným množstvím proměnných a po zpracování vloží do místa vyvolání zkompilovaný HTML kód. Lze tedy tvrdit, že shortcode je v své podstatě imperativní funkce, která umí pracovat s parametry.
Pro tvorbu těchto filtrů je v generátoru Zola určena složka \texttt{templates/shortcodes}, která obsahuje jejich HTML šablony a kód pro zpracování generátorem. Název HTML souboru definuje název vlastního filtru. Vytvoříme-li uvitř této složky soubor nazvaný \texttt{video.html}, budeme schopni využívat vlastní filtr s názvem \texttt{video}.
Pro tvorbu těchto filtrů je v generátoru Zola určena složka \texttt{templates/shortcodes}, která obsahuje jejich HTML šablony a kód pro zpracování generátorem. Název HTML souboru definuje název vlastního filtru. Vytvoříme-li uvitř této složky soubor nazvaný \texttt{video.html}, budeme v obsahu schopni využívat vlastní filtr s názvem \texttt{video}.
\begin{lstlisting}[label=lst:jednoduchy-filtr,caption=Příklad jednoduchého filtru s jedním atributem]
