web/content/studenti/zav_prace/ped-vyzkum/index.md

+++ title = "Poznámky k pedagogickému výzkumu"

[extra] heading = "Poznámky k pedagogickému výzkumu" +++

Obsah

• Pedagogický výzkum
• Metody pedagogického výzkumu
  • Pozorování
  • Dotazník
  • Interview
  • Experiment v pedagogickém výzkumu
  • Testy a testování v ped. výzkumu
• Zpracování a interpretace výsledků výzkumu

Pedagogický výzkum

Klíčová slova

empirický výzkum, aplikovaný výzkum, teoretický výzkum, základní výzkum, kvalitativní výzkum, kvantitativní výzkum, akční výzkum, projekt výzkumu, metody výzkumu

Vymezení pojmu a typy pedagogického výzkumu

Výzkum v pedagogice je zaměřen převážně na popis, analýzu a interpretaci vzdělávací reality. Nejčastěji se jedná o empirický výzkum, zaměřený na konkrétní jevy v oblasti vzdělávání. Jeho výsledky se zpravidla aplikují ve školské praxi, má tedy charakter aplikovaného výzkumu.

Součástí pedagogického výzkumu je (měl by být) i základní, teoretický výzkum.

Základní výzkum je zaměřen na základní (klíčové) problémy a otázky v teorii pedagogiky. Jeho výsledky přispívají k vysvětlení významných jevů a otázek v oblasti vzdělávání ( např. funkce vzdělávání v současné společnosti).

Aplikovaný a základní výzkum by se měly vzájemně doplňovat a ovlivňovat.

Pedagogický výzkum využívá metodologii založenou na různých filosofických základech. Z pozitivizmu vychází kvantitativní výzkum, založený na přesně vymezených metodách zkoumání poskytujících kvantifikovatelné výsledky. Fenomenologie je základem kvalitativního výzkumu. Zdrojem dat je přirozené prostředí, ve kterém se uskutečňuje terénní výzkum. Výsledkem je nejčastěji detailní popis sledovaného případu ( případová studie), zpracovaný většinou na základě různých druhů pozorování a rozhovorů.

Kvantitativní výzkum má v pedagogice dlouhou tradici, kvalitativní výzkum je v pedagogice rozvíjen necelé půlstoletí. V současnosti bývají oba typy výzkumu kombinovány.

Pedagogický výzkum je většinou směřován k získání informací s širší platností v oblasti vzdělávání. Využívá se však i pro řešení konkrétních situací a otázek týkajících se určité školy, třídy, skupiny žáků apod. Tento typ pedagogického výzkumu se označuje akční výzkum. Cílem je zpravidla zlepšení vzdělávacího procesu a podmínek pro jeho realizaci. Podrobnější údaje uvádí Janík ( In Maňák, Švec, 2004, s. 51- 67).

Cvičení:

• Srovnejte pozitiva a negativa kvantitativního a kvalitativního výzkumu v pedagogice se zaměřením na vzdělávání v oblastech Člověk a svět práce a Informační a komunikační technologie.

Příprava pedagogického výzkumu, projekt výzkumu

Předpokladem úspěchu všech typů pedagogického výzkumu je jeho kvalitní příprava a zpracování projektu výzkumu. Švec, Maňák ( 2004, s. 29) uvádějí jednu z možných struktur projektu pedagogického výzkumu, použitelnou i při práci na úkolech pro diplomové a závěrečné práce.

1. Pracovní vymezení výzkumných problémů a základních pojmů. Rozbor stavu řešení těchto problémů s využitím vhodných informačních zdrojů.

2. Stanovení cíle (cílů) výzkumu.

3. Volba a zdůvodnění volby výzkumné strategie (kvalitativní, kvantitativní, smíšená).

4. Definování proměnných, pracovních hypotéz (u empirického výzkumu).

5. Návrh výzkumných metod a technik.

6. Stanovení výzkumného souboru (vzorku) a volba metody výběru.

7. Očekávané výstupy, např. změnu vzdělávací koncepce pro terénní praxi.

8. Předpokládaný postup, časový harmonogram realizace výzkumu.

9. Materiální, organizační, případně finanční zabezpečení projektu.

10. Seznam použitelných informačních zdrojů

Metody pedagogického výzkumu

Pozorování

Předmětem pozorování jsou osoby ( např. učitel, žáci ), prostředí,předměty( pomůcky aj.)

Pozorování lze třídit podle různých hledisek, např.:

1. Podle způsobu pozorování:

• strukturované, časté v kvantitativním výzkumu
• nestrukturované, obvyklé v kvalitativním výzkumu
• kombinované, strukturované doplněné nestrukturovaným

Strukturované pozorování

připraveny pozorovací nástroje ve kterých stanovíme:

• jaké (které) jevy pozorovat (cíl)
• popis vlastností pozorovaných jevů
• popis pravidel jak tyto jevy identifikovat
• popis pravidel jak jevy zaznamenat a vyhodnocovat

Pro záznam výsledků pozorování připravíme:

• inventáře - seznam vlastností činností, předmětů; zaznamenáme zda jsou přítomny nebo ne
• pozorovací systémy - popis pozorovaných jevů, způsob jejich identifikace, záznam, vyhodnocení
• posuzovací škály.

Pro strukturované pozorování jsou předem stanoveny kategorie:

• kognitivního charakteru - např. vysvětluje, řeší problémy
• afektivního charakteru - postoje, zájmy, pocity
• psychomotorického charakteru - např. měří materiál, ohýbá drát.

Kódování kategorií:

• časové ( např. každou 10. sekundu)
• přirozené (když se objeví, začne).

Nestrukturované pozorování

• nepoužívají se předem připravené pozorovací nástroje, jsou určeny jen konkrétní události, jevy a osoby, které se mají pozorovat
• pozorovatel se soustřeďuje zpravidla na vnější projevy chování, nevyvozuje z pozorovaného jevu vlastnosti osob

2. Podle průběhu pozorování:

• přímé
• nepřímé (ze záznamu)

3. Podle účasti na pozorovaných jevech:

• zúčastněné (participační)
• nezúčastněné

Cvičení:

• Navrhnout a prodiskutovat příklady pedagogického výzkumu, pro které je pozorování validní metodou
• Prohlédnout ukázky používaných pozorovacích systémů, např. Flanderova systému na pozorování komunikace ve třídě a posoudit o jaký typ pozorování se jedná, určit kategorie, možný způsob jejich kódování atd.
• Prostudovat zadání, splnit dílčí úkoly v modelovém akčním výzkumu.

CÍL akčního výzkumu: Na základě posouzení tvořivých schopností žáků vybrat vhodné náměty prací s technickými materiály pro zařazení do tématického plánu praktických činností v 6 ročníku ZŠ .

PROBLEMATIKA: Rozhodli jsme se, že budeme usilovat o rozvíjení neverbální tvořivosti žáků v předmětu Praktické činnosti na 2. stupni ZŠ. Potřebujeme zjistit reakci, chování žáků v situaci, kdy mají řešit úkol s použitím vlastních nápadů, invence, mají řešit problémovou situaci apod. Součástí hodnocení tvořivosti by měla být i analýza produktů, tj. posouzení originality nápadů, schopnost řešení technických „ otázek".

Náměty prací

Modelová situace: 12 žáků , pracují ve školní dílně. Jejich úkolem je vytvořit s použitím nástrojů, které jsou k disposici v pracovních stolech z 0,5m dlouhého hliníkového drátu ( 2r= 2mm) použitelný předmět. Kdo si nebude vědět rady, může použít „ Krabici poslední záchrany" ve které budou vzorové výrobky, nákresy výrobků aj. Práce je individuální

DÍLČÍ ÚKOLY pro skupiny studentů:

• návrh metod vhodných pro zadanou část vyučovací jednotky;
• návrh záznamu výsledků získaných doporučenými metodami, např. arch (inventář ) pro strukturované pozorování, záznam analýzy výtvorů žáků;
• posouzení návrhu zpracovaného jinou skupinou;
• prostudování „ oponentního" posudku vlastního návrhu
• prezentace vlastního návrhu a jeho obhajoba.

1. skupina studentů: Návrh metod (metody ), vhodných pro část vyučovací jednotky, kdy mají žáci po seznámení s úkolem samostatně pracovat a návrh záznamu získaných výsledků..Posouzení návrhu 2.skupiny.

2. skupina žáků: Návrh metod ( metody ) vhodných pro část vyučovací jednotky, kdy se žáci již rozhodli co budou dělat a začali samostatně pracovat a návrh záznamů získaných výsledků. Posouzení návrhu 3. skupiny

3. skupina studentů: Návrh metod (metody) vhodných pro hodnocení výrobků žáků s ohledem na sledovaný cíl a záznamu výsledků použitých metod (metody). Posouzení návrhu 1.skupiny.

DOTAZOVÁNÍ v pedagogickém výzkumu

DOTAZNÍK

Dotazník je častým nástrojem hromadného sběru dat

Pojmy: respondent, konstrukce dotazníku, administrace dotazníku, položka- otázka

Typy položek: otevřené, uzavřené, polouzavřené, škála, neukončené věty

Struktura dotazníku - zpravidla 3 části:

1. vstupní část,
2. vlastní otázky,
3. závěrečná část.

Základní pravidla pro tvorbu položek (otázek) dotazníku

1. Formulovat položky jasně.

2. Položky by neměly být příliš široké.

3. Vyhnout se výrazům typu „několik", „někdy" apod.

4. Vyhnout se dvojitým otázkám.

5. Klást otázky na které dovedou respondenti odpovědět (přiměřenost!)

6. Položky musí být pro respondenta smysluplné.

7. Tvořit položky jednoduché, pochopitelné.

8. Vyhnout se záporným výrazům. Pokud to není možné, zvýraznit je.

9. Vyhnout se položkám vzbuzujícím předpojatost.

Cvičení 1: práce ve 4 skupinách - a, b, c, d

Připravte odpovědi na uvedené otázky a jejich prezentaci

a) Co by měla obsahovat vstupní a závěrečná část dotazníku - možné varianty ?

b) Co zjišťovat při použití dotazníku v předvýzkumu a kterých metod je možné použít?

c) Jak zjistit věrohodnost odpovědí uvedených v dotazníku ?

d) Specifika dotazníku pro různé cílové skupiny?

Cvičení 2: práce ve 4 skupinách - a, b, c, d

Vytvořit položky pro dotazník zpracovaný pro řešení zadané problematiky

Problematika - příklad

Jedním z průřezových témat RVP ZV je environmentální výchova (EV). Zařazuje se do všech vzdělávacích oblastí. V oblastech Člověk a svět práce a Informační a komunikační technologie se EV zaměřuje např. na seznamování žáků s využíváním technických prostředků a moderních technologií pro monitorování stavu životního prostředí (ŽP),a jeho ochranu, šetření energií a materiálů, vývoj materiálů a systémů umožňujících recyklaci ( pokud je to s ohledem na stav poznání ekonomické i ekologické) nebo ukládání, případně likvidaci odpadů s minimálním ohrožením ŽP atd.

Pro volbu vhodných námětů, metod a prostředků EV pro danou cílovou skupinu je důležité zjistit, co její členové o této problematice znají, jejich postoje, názory, schopnosti řešit problémy aj.

Metodou, kterou by učitelé mohli pro akční výzkum použít, je především dotazníkové šetření, respondenty budou žáci cílové skupiny.

a) položky zjišťující znalosti žáků b) položky zjišťující názory žáků c) položky zjišťující postoje, osobní angažovanost d) položky dokumentující schopnost řešit problémy

Všechny skupiny: prohlédnou předložené typy dotazníků a posoudí je z hlediska uvedených pravidel pro tvorbu dotazníku. a cíle výzkumu.

INTERVIEW (ROZHOVOR)

Pojmy: respondent, raport, typy interview (rozhovoru), typy otázek

Raport- navázání přátelského vztahu mezi respondentem a výzkumníkem.

Typy rozhovoru: diagnostický a výzkumný, strukturovaný, polostrukturovaný, nestrukturovaný

Diagnostický rozhovor je častý v psychologii a v případových studiích. Hloubkový rozhovor se využívá zvláště v kvalitativním výzkumu. Výzkumník ( ale také pedagog, terapeut) pokládá připravené otázky, hodnotí a interpretuje však nejen odpovědi respondentů, ale také jejich chování, např. změnu barvy ve tváři, výraz očí a celého obličeje, přestávky v řeči aj.

Výzkumný rozhovor - nejde zpravidla o individuální charakteristiku respondenta, ale o obecnější názory a postoje určité skupiny respondentů. Otázky bývají kvantitativně orientované s možností jednoduchého kvantitativního vyhodnocení a zpracování.

Strukturovaný rozhovor - otázky jsou předem připraveny, je to určitá obdoba dotazníku; používají se otázky otevřené i uzavřené.

Polostukturovaný rozhovor - základní otázky jsou připraveny, následuje však ještě objasňování odpovědí, vysvětlování volby odpovědi apod.

Nestrukturovaný rozhovor - je dána volnost odpovědi, kategorizace a vyhodnocování je obtížnější, lze však získat zajímavé informace; typický pro kvalitativní výzkum.

Komunikační prostředky- verbální i neverbální. Důležité je udržet kontakt s respondentem.

Např. je dobré umožnit respondentovi, aby si odpověď promyslel, reagovat vhodně na odpověď, předejít vzniku rozpačitých situací, diskontinuity v rozhovoru. Výzkumník ( podobně učitel, terapeut) může průběh ovlivnit vyjádřením souhlasu. Zopakování posledních slov (Echo) umožňuje položit doplňující otázku, udržet respondenta v dobrém rozmaru. Pokud respondent „uteče" od tématu, je vhodné ho vyslechnout a taktně vrátit k původní otázce.

Záznam rozhovoru: osobně výzkumník nebo jeho pomocník, při souhlasu respondenta pomocí technických prostředků. Při použití strukturovaného a polostrukturovaného rozhovoru je vhodné připravit záznamní protokol a způsob záznamu, abychom neztráceli čas a nevnášeli do rozhovoru nervozitu.

Vyhodnocování odpovědí a celého rozhovoru- např. postupná kategorizace, kódování

Co může ovlivnit průběh rozhovoru- kromě osobnosti účastníků i prostředí- hluk, teplota a další mikroklimatické podmínky; zásadní je však dovednost výzkumníka.

Cvičení

1. Srovnejte přednosti a nevýhody dotazníku a rozhovoru v pedagogickém výzkumu.

2. Uveďte příklady témat ( výzkumných cílů) souvisejících s problematikou technické a informační výchovy pro které je rozhovor validní metodou výzkumu.

3. Připravte pro vybrané téma různé typy otázek, varianty vhodné např. pro žáky, rodiče, učitele, ředitele školy.

4. Připravte formou hraní rolí modelový rozhovor na vybrané téma (stanovte výzkumný cíl podle kterého zvolíte účastníky rozhovoru).

EXPERIMENT v pedagogickém výzkumu

Klíčová slova

Subjekty ( účastníci experimentu, např. žáci v experimentální a kontrolní skupině).

Experimentální skupina, kontrolní skupina. Proměnná- nezávisle, závisle, intervenující.

Pretest, posttest.

Plánování, vlastní realizace a vyhodnocení experimentu je v mnoha ohledech obdobné u experimentů v přírodních vědách ( kde jsou hlavní výzkumnou metodou), v technice, v pedagogice, případně i v psychologii. Experimenty v jednotlivých vědních oblastech mají však svá specifika. V současnosti jsou v pedagogickém výzkumu méně časté.

Model experimentu

Gavora (2000), s. 77 uvádí schéma jednoduchého modelu experimentu:

1. Vezmi dvě rovnocenné skupiny subjektů (Skupina A, Skupina B)
2. Vše dělej s oběma skupinami stejně, kromě experimentální změny
3. Vyhodnoť skupinu A, vyhodnoť skupinu B
4. Udělej závěr o experimentální změně

Základní charakteristiky experimentu (Ferjenčík, 2000 )

Experiment je prostředek ke zjišťování vztahu mezi proměnnými. Pro splnění vnitřní validity musí splňovat tyto podmínky:

• to co považujeme za příčinu musí předcházet následku, předpokládanému efektu;
• příčina a následek musí kolísat společně, tj.kovariovat;
• pro vysvětlení změn závisle proměnné by nemělo existovat žádné alternativní vysvětlení kromě působení na nezávisle proměnnou

Znaky vnitřní validity:

1. Manipulace s nezávisle proměnnou( proměnnými)-působení příčiny.
2. Měření závisle proměnné ( proměnných)- měření důsledků.
3. Kontrola všech jiných proměnných

Obvyklý postup při využití experimentu jako výzkumné metody

• formulace výzkumného problému, cíle experimentu;
• formulace hypotézy( hypotéz);
• stanovení nezávisle a závisle proměnné ( proměnných);
• vstupní diagnostika ( možnost eliminace intervenujících proměnných);
• určení způsobu hodnocení výsledků ( metodika );
• realizace experimentu;
• interpretace výsledků, posouzení závažnosti, reliability výsledků.

Velkým problémem pro zajištění reliability výsledků v pedagogickém výzkumu je vhodné rozdělení subjektů do kontrolních a pokusných skupin tak, aby byly ve sledovaných znacích na počátku experimentu co nevyrovnanější.

Cvičení

• Navrhněte výzkumný problém, který je podle Vašeho názoru v současnosti aktuální v technické a informační výchově na základních školách a pro jehož řešení by byl vhodný pedagogický experiment.

• Formulujete cíl experimentu, nezávisle a závisle proměnné.

• Navrhněte postupy vhodné pro vytvoření rovnocenných skupin pro vybraný experiment. (prodiskutujeme společně s členy ostatních skupin).

• Uvažte, které intervenující proměnné mohou v daném experimentu „ohrozit" reliabilitu výsledků.

• Navrhněte postupy vhodné pro měření závisle proměnné (proměnných).

• Formulujte pro své téma výzkumu:

  • Výzkumný problém
  • Cíl experimentu
  • Nezávisle proměnné
  • Závisle proměnné
  • Příklady intervenujících proměnných
  • Návrh postupu měření závisle proměnných.

TESTY A TESTOVÁNÍ v ped. výzkumu

Klíčová slova:

testování, test, typy testů, didaktické testy, konstrukce testu, testová úloha ( položka ), validita testu, reliabilita testu, retest,

TESTOVÁNÍ jedna z metod pedagogické a psychologické diagnostiky; metoda používaná ve výzkumu ve většině oborů ( technické obory, medicina adal)

TEST (=zkouška) v širším významu znamená postup zkoumání kvality, kontrolu, zkoušku. V pedagogice jde obvykle o měření výkonu (didaktické testy),v psychologiii o měření schopností, dovedností, hodnocení osobnosti apod.

TYPY TESTŮ

Testy lze klasifikovat, třídit podle různých kriterií. Průcha, Walterová, Mareš (2001, s.249, 250) uvádějí tyto typy testů:

• testy absolutního výkonu,
• inteligence,
• kreativity,
• osobnosti,
• paměti,
• relativního výkonu,
• schopností,
• vědomostí (didaktický test),
• vnímání a
• zájmů.

Test schopností slouží k diagnostice potencionalit žáka, studenta či dospělého člověka. Hodnotí se obecné i speciální schopnosti. Do této skupiny testů patří i testy hodnotící percepci, psychomotoriku, jemnou a hrubou motoriku, intelektové i sociální schopnosti.

Používají se jednotlivé testy, subtesty, baterie testů.

Podle administrace se testy dělí na individuální, skupinové.

Cvičení

Které typy testů nejčastěji využívají pedagogové (učitelé, vychovatelé) oblastí Informační a komunikační technologie pro pedagogickou diagnostiku a pedagogický výzkum?

DIDAKTICKÉ TESTY (DT)

Didaktické testy se používají především pro hodnocení výsledků výuky. Jsou častým prostředkem pro hodnocení účinnosti různých metod a vyučovacích prostředků ověřovaných v pedagogickém výzkumu ( aktivizační metody, využití ICT, vyžití nové pomůcky aj.)

Byčkovský (1999) zpracoval pro potřeby semináře věnovaného didaktickým testům na UK-PedF pomocný text, ve kterém stručně popisuje úlohu a vlastnosti DT, testové úlohy, postup při tvorbě DT a analýzu testových výsledků (text přiložen k pracovnímu listu).

Doulík, Škoda, Bílek (2004) uvedli 11 doporučení pro tvorbu didaktického testu. Autor DT má posoudit, odpovědět na otázky:

• Zjišťuje test opravdu to, co je důležité?
• Není něco důležitého opomenuto?
• Neobsahuje DT záporně formulované otázky?
• Jsou všechny otázky jasné a srozumitelné?
• Je v DT dostatečný počet testových položek; tedy minimálně 10?
• Obsahuje DT zejména úlohy na aplikaci poznatků ? Poměr úloh na zapamatování a aplikaci poznatků by měl být asi 1:2.
• Nevyskytuje se v testu příliš mnoho dichotomických úloh? ( Při 10 položkách max.1-2).
• Je u položek s výběrem odpovědí dostatečné množství nabízených odpovědí? (Min. 4).
• Byl vytvořený test konzultován s odborníkem? Je možné ho označit za standardizovaný?
• Je vytvořený test validní?
• Jaká je časová náročnost testu? ( Autor by měl test vypracovat a svůj čas vynásobit pro žáky ZŠ třemi).

Druhy testových úloh

1. dvojice- otevřená úloha se stručnou produkční odpovědí;
2. otevřená úloha se stručnou doplňovací odpovědí;
3. uzavřená dichotomická úloha;
4. uzavřená úloha s výběrem odpovědi;
5. uzavřená přiřazovací úloha;
6. uzavřená uspořádací úloha .

VALIDITA

je jeden ze základních požadavků na měření v empirickém výzkumu, diagnostice apod.. Validní je takový DT, kterým měříme ( zjišťujeme) to co chceme zkoumat. Validita DT znamená adekvátnost, platnost testu. Existují různé druhy validity. Gavora ( 2000 ) uvádí tyto druhy validity:

• konstruktová
• obsahová
• souběžná
• predikční

Při hodnocení DT jako nástroje pedagogického výzkumu, při posouzení přiměřenosti testu při kontrole a hodnocení vědomostí žáků (a také jako jeden z ukazatelů zpětné vazby pro učitele ) se vypočítává podle dosažených výsledků hodnota obtížnosti jednotlivých testových položek (q) a hodnota obtížnosti celého testu (Q). Ukazuje % respondentů (studentů), kteří testovou úlohu zodpověděli špatně nebo nezodpověděli vůbec. Je- li % vyšší než 80% nebo nižší než 20% je potřeba úlohu vyřadit. Dalším ukazatelem je index obtížnosti testových úloh (p) a celého testu (P). p = počet správných odpovědí/počet respondentů

RELIABILITA

Výsledky získané kteroukoliv metodou pedagogického výzkumu, tedy i DT by měly být reliabilní. Reliabilitou se rozumí spolehlivost testu. Charakterisuje kvalitu měření pedagogicko-psychologických jevů. Reliabilita je ovlivňována dvěma složkami. Fixní a náhodnou. Fixní je dána skutečnými vědomostmi, náhodná může být ovlivněná okamžitou kondicí, vnějšími podmínkami, mikroklimatem prostoru ve kterém se test aplikuje apod. Existuje více způsobů hodnocení reliability, jedním z nich je [koeficient reliability]{.ul}. U binárně skórovatelných úloh se často používá Kuder-Richardsonův koeficient reliability. Jeho hodnoty se pohybují od 0 ( nespolehlivý) po 1 ( dokonale spolehlivý). Pro individuální didaktické testy se požaduje hodnota kolem 0,8.

Další způsoby posuzování reliability:

• test- retestový odhad reliability; pokud měříme opakovaně v čase stabilní hodnotu určitým spolehlivým měrným nástrojem, potom by dosažené výsledky měly být stabilní. [Retetest je tedy test opakovaný za stejných podmínek;]{.ul}
• paralelní forma odhadu reliability. Srovnáváme hodnoty naměřené ekvivaletními měrnými nástroji;
• odhad vnitřní konzistence testu- split-half reliabilta; reliabilita se posuzuje po rozpůlení testu a vypočítání koeficientu korelace mezi skóre dosaženému v obou polovinách testu.

Zpracování a interpretace výsledků výzkumu

Klíčová slova

zpracování získaných dat, grafy kruhové (koláčové), histogramy (sloupcové grafy), čárové grafy ( frekvenční polygony), statistika deskriptivní (popisná), statistika, induktivní (zobecňující ), aritmetický průměr, medián, modus, rozptyl (variance), směrodatná odchylka, střední chyba průměru, korelační koeficient, testování hypotéz, testování významnosti rozdílů dvou výběrových průměrů, t- test, interpretace výsledků.

Zpracování získaných dat

Před vlastním zpracováním výsledků se získaná data případně upravují, např.:

• odpovědi na otevřené a polootevřené položky se třídí, kódují, kvantifikují;
• u testů se odpovědi bodují;
• naměřené hodnoty se přepočítávají na hodnoty vážené.

Vlastní zpracování může zahrnovat např. tyto postupy

• u kvantitativního výzkumu se získaná data buď ponechávají jako skutečné hodnoty, např. počet správných odpovědí, nebo se přepočítávají na %, případně se uvádí obojí;
• výsledky se zpracovávají ve formě grafů;
• zpravidla se zařazuje [statistické zpracování získaných dat.]{.ul} Při přípravě metodiky je potřeba uvážit způsob zpracování a podle toho ji upravit, připravit registraci výsledků aj.

STATISTICKÉ HODNOCENÍ- HODNICENÍ HROMADNÝCH JEVŮ

Pojem statistika má trojí význam:

1. Vědní obor, který zkoumá statistické zákonitosti náhodných hromadných jevů.

2. Metodika sběru a zpracování dat (častá při zpracování diplomových úkolů.)

3. Informace o probíraném hodnocení jevů.

Typy statistiky:

• Deskriptivní (popisná) statistika využívá jednoduché i složitější výpočty, např. se vypočítává aritmetický průměr, rozptyl ( variance), směrodatná odchylka, střední chyba průměru. Dále se pomocí korelačního koeficientu hodnotí statistická závislost jevů, testuje se významnost rozdílů dvou výběrových souborů aj.

• Induktivní (zobecňující) statistika je soubor metod umožňujících zobecňovat výsledky z dílčích výběrových souborů na soubor základní. Hlavní metodou induktivní statistiky je testování hypotéz, další testování odhadu; obě metody vycházejí z teorie pravděpodobnosti (Škaloudová, 1998)

INTERPRETACE VÝSLEDKŮ

Interpretací výsledků se rozumí vysvětlení, výklad, objasnění a vyvozování souvislostí z jevů, které nejsou na první pohled samy o sobě dostatečně jasné, úplné, jednoznačné. Významně ukazuje na schopnost autora pracovat výzkumnými metodami.

V některých pracích, především v těch, ve kterých jsme zformulovali hypotézy a celá výzkumná procedura směřovala k jejich potvrzení, zařazujeme DISKUSI. V ní srovnáváme vlastní výsledky s výsledky prací jiných autorů řešících obdobné výzkumné problémy, vysvětlujeme případné rozpory, neplatnost nebo částečnou platnost hypotéz adal. Tato etapa je často ukazatelem invence autora práce.

Cvičení

1. Navrhnout pro výsledky předloženého výzkumu validní metody jejich zpracování.
2. Zpracovat zadané výsledky vybranými metodami statistického hodnocení.

Informační zdroje

• BYČKOVSKÝ, P. Didaktické testy v hodnocení výsledků výuky. Praha: UK-PedF, 1998 (přednáška).

• DOULÍK, P.; ŠKODA, J.; BÍLEK, M. Cvičebnice vybraných metod pedagogického výzkumu. Zpracováno s podporou projektu FRVŠ F5d 1227/04/CD ROM /Ústí n.L:. ÚJEP-PedF,2004.

• FERJENČÍK, J. Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-367-6.

• GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-79-6.

• CHRÁSKA, Miroslav. Didaktické testy: příručka pro učitele a studenty učitelství. Brno: Paido, 1999. Edice pedagogické literatury. ISBN 80-85931-68-0.

• PRŮCHA, J.WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J.Pedagogický slovník. 3.rozš.a aktual.vyd. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-579-2.

• PRŮCHA, Jan. Pedagogický výzkum a vzdělávací politika: vytváření mostů. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 1997.

• ŠKALOUDOVÁ, A. Statistika v pedagogickém a psychologickém výzkumu. Praha: UK-PedF, 1998