Princip statické webové stránky sahá až ke vzniku WWW, kdy existovaly pouze stránky statické, tedy stránky nevytvářené dynamicky na základě různých proměnných a na uživatelském vstupu. U~statických webových stránek dochází k~vytvoření čistého HTML ve chvíli, kdy je změněn zdrojový obsah, nebo kdy autor ručně spustí generátor. \citep{pcmag_static}
Dynamické stránky jsou generovány speciálně pro každého uživatele na základě jeho nastavení, různých vstupů, proměnných a dalších vlastností. Ke generování dochází ve chvíli, kdy si uživatel stránku vyžádá, nikoliv předem, jako je tomu u~staticky generovaných stránek. \citep{pcmag_dynamic}
Pro sdílení statického obsahu mezi různé uživatele stačí velmi jednoduchý HTTP server bez jakýchkoliv dalších modulů typu \textit{PHP}, \textit{Python} a dalších systémů, které by obsah dynamicky generovaly například z~dat vytažených z~databáze nebo z~uživatelského vstupu. Na straně serveru tedy nedochází ke zpracování obsahu těsně před jeho odesláním uživateli, čímž se v~komunikaci mezi klientem a serverem výrazně snižuje \uv{Time To First Byte}\footnote{Time To First Byte -- Čas mezi odesláním požadavku a přijmutím prvního bajtu dat.}, a tím dochází ke snížení celkové latence. \citep{mozttfb}
Snížení latence může pozitivně přispět ke spokojenosti uživatelů, což dokazuje nespočet výzkumů na toto téma, například analýza z~webového portálu Financial Times, kde se uvádí, že rychlost webové stránky negativně ovlivňuje hloubku jejího užívání, ať už je odezva sebemenší. Jak je zde rovněž uvedeno, data ukazují, že z~pohledu uživatelské spokojenosti a finančního dopadu existují jasné a důležité výhody při zrychlení webové stránky. Z~tohoto výzkumu se autoři rozhodli v~měsících po vydání analýzy investovat více času do úprav všech aspektů jejich nové stránky FT.com s~cílem jejího zrychlení. \citep{financialtimes}
Eliminováním dynamického obsahu se také předchází nevyžádaným vstupům od uživatele, které mohou být i cílené na prolomení bezpečnostních nedostatků webové aplikace a v~některých případech mohou vést k~úniku citlivých dat, převzetí kontroly útočníka nad webovou aplikací nebo celým serverem, podstrčení falešných dat uživateli a mnoha dalším běžným útokům. Statický web eliminuje tento problém, jelikož nemá žádný uživatelský vstup.
Sledování a analýze nejčastějších chyb webových aplikací a serverů se věnuje organizace OWASP\footnote{The Open Web Application Security Project (\url{https://owasp.org/}).}, která vydává aktualizované seznamy a statistiky. Podle \cite{owasp2017} se v~roce 2017 objevovaly nejčastěji tyto chyby a bezpečnostní nedostatky:
Většina těchto chyb se vztahuje právě k~dynamickým webovým aplikacím. Bezpečnost tedy závisí nejen na programátorovi, který aplikaci vytváří, ale také na tom, že programovací jazyk je bezpečně implementován. To nelze tvrdit o~nejpoužívanějším jazyce PHP, který nejen že obsahuje mnoho chyb, viz seznam nalezených bezpečnostních děr \citep{cve_php}, ale zároveň nevede programátora k~psaní bezpečného kódu, což má za následek nebezpečené aplikace, pokud si autor nedá pozor na správné ošetření vstupů a dalších bezpečnostních aspektů programu.
Podstatným příkladem chybovosti dynamických webů je systém Wordpress, ve kterém jsou každý rok nalezeny desítky bezpečnostních chyb \citep{cve_wordpress}, přičemž mnoho dalších přibývá s~instalací rozšíření, která postrádají bezpečnostní prvky. Například na začátku roku 2020 byla nalezena bezpečnostní chyba v~rozšíření, které bylo využíváno na více než dvě stě tisících webových stránkách, a potencionálním útočníkům umožňovala smazat obsah databáze \citep{thehackernews_wordpress_1}. Na konci roku 2019 umožnila chyba ve dvou nezabezpečených rozšířeních neautorizované přihlášení k~účtu administrátora bez použití hesla \citep{thehackernews_wordpress_2}.
Údržba velkých webových aplikací je často problematická. Kód je nutné udržovat v~návaznosti na aktualizace daného jazyka, databázového systému a dalších aspektů. Těmto aktualizacím se z~bezpečnostních důvodů nelze vyhýbat. Statický web nemusí udržovat funkční propojení s~databázemi a různými frameworky, a je tedy mnohem méně náročný na dlouhodobou údržbu. Při zvolení správného generátoru není nutná ani údržba šablon a celý systém při zachování stejného prostředí nepřestane fungovat. Protože statický generátor nepracuje s~uživatelským vstupem, vyhýbá se bezpečnostním chybám a tím i nutným aktualizacím.
Jako každý jiný systém, i statické generátory mají své nevýhody. Hlavním z~problémů je to, že správa statického generátoru a tvorba obsahu je náročnější než klasické webové rozhraní s~administračním panelem, různými uživateli a jednoduchou správou pro běžné, méně technicky zaměřené uživatele. Pro přidání nebo úpravu obsahu je nutné pracovat s~lokálními soubory ve stromové struktuře a při generování je často potřebný zásah do shellu\footnote{Program pro interpretování příkazů v~prostředí příkazové řádky.}. Tvorba systému pro automatizované generování je také náročnější než instalace některého z~běžných CMS\footnote{Content Management System -- Systém pro správu a verzování obsahu.}. \citep{softpedia_generators}
Ekosystém generátoru statického obsahu je tvořen ze tří hlavních složek. První částí jsou soubory šablon, které popisují rozložení stránky, vizuální vlastnosti, typografii, ale také vstupní a výstupní kódování a formáty. V~podstatě definují jak a kam se bude obsah vkládat. Druhou částí je obsah samotný, napsaný v~některém ze značkovacích jazyků, nejčastěji v~jazyce Markdown. Obsah bývá strukturován do sekcí a souborů, aby bylo snadné rozlišit, do které části výsledné stránky patří. Třetí a poslední složkou je samotné jádro generátoru, které zpracovává obsah, vkládá ho do šablon a renderuje statickou webovou stránku.
Většina generátorů zároveň umí pracovat s~konfiguračními soubory, kterými jde nastavit globální chování generátoru. Část z~nich také integruje jednoduchý webserver, který umožňuje autorovi náhled výstupních stránek, zatím co tvoří obsah.
