<p>A tak jsem se tady vzal já – malý robot sduší šibala, akorát tak do kapsy, který udělá všechno, aby Kubu postrčil, i když se mu to občas nebude líbit. Začali jsme spolu chodit do školy. Já byl v jeho kapsách, batohu, nebo schovaný v kapuci, a pomalu jsem se pouštěl do díla. Čas od času jsem mu po zemi rozhodil drobné. Když Kuba děkoval kolemjdoucím, kteří mu je podali, červenal se jako rak. I tohle pro něj byla výzva. Nebo tehdy, když jsem mu schoval všechny tužky – půlku hodiny si nepsal zápisky, než se odhodlal se zeptat souseda, jestli nemá propisku na půjčení.</p>
</article>
@ -88,7 +88,7 @@
<h2>Už mě nepotřebuje</h2>
<p>Když se další den šli projít, měl jsem spoustu skvělých nápadů, co by jí měl říct, on mě ale jemně zastrčil do kapsy. Věděl si rady sám a já se sotva udržel, abych nezačal křičet radostí.</p>