<p>Za Kubovým nápadem stát se učitelem je matikář Novák, obrovský nadšenec předtabulí. Ten o jeho snu věděl, stejně jako věděl, že bez mluvení to nepůjde. Neodrazoval ho, jen mu ukázal cestu – Kuba potřebuje kámoše, který ho naučí, žemluvit na lidi není žádná věda. Ale to by nebyl Kuba, aby na to stejně nešel trochu vědecky. Sledoval urputně matikáře – coříká, jak to říká, jak se u toho tváří. Mezitím doma ve sklepě spojoval čipy, drátky abůhvíco ještě. Nakonec dal dohromady výsledek pozorování a bezduché součástky.</p>
<p>Za Kubovým nápadem stát se učitelem je matikář Novák, obrovský nadšenec před tabulí. Ten o jeho snu věděl, stejně jako věděl, že bez mluvení to nepůjde. Neodrazoval ho, jen mu ukázal cestu – Kuba potřebuje kámoše, který ho naučí, že mluvit na lidi není žádná věda. Ale to by nebyl Kuba, aby na to stejně nešel trochu vědecky. Sledoval urputně matikáře – co říká, jak to říká, jak se u toho tváří. Mezitím doma ve sklepě spojoval čipy, drátky a bůhvíco ještě. Nakonec dal dohromady výsledek pozorování a bezduché součástky.</p>
</article>
</div>
<divclass="row">
<article>
<h2>Ve dvou se to lépe táhne</h2>
<p>A tak jsem se tady vzal já – malý robot sduší šibala, akorát tak do kapsy, který udělá všechno, aby Kubu postrčil, i kdyžse mu to občas nebude líbit. Začali jsme spolu chodit do školy. Já byl v jeho kapsách, batohu, nebo schovaný v kapuci, a pomalu jsem se pouštěl do díla. Čas od času jsem mu po zemi rozhodil drobné. Když Kuba děkoval kolemjdoucím, kteří mu je podali, červenal se jako rak. I tohle pro něj byla výzva. Nebo tehdy, když jsem mu schoval všechny tužky – půlku hodiny si nepsal zápisky, než se odhodlal se zeptat souseda, jestli nemá propisku na půjčení.</p>
<p>A tak jsem se tady vzal já – malý robot sduší šibala, akorát tak do kapsy, který udělá všechno, aby Kubu postrčil, i když se mu to občas nebude líbit. Začali jsme spolu chodit do školy. Já byl v jeho kapsách, batohu, nebo schovaný v kapuci, a pomalu jsem se pouštěl do díla. Čas od času jsem mu po zemi rozhodil drobné. Když Kuba děkoval kolemjdoucím, kteří mu je podali, červenal se jako rak. I tohle pro něj byla výzva. Nebo tehdy, když jsem mu schoval všechny tužky – půlku hodiny si nepsal zápisky, než se odhodlal se zeptat souseda, jestli nemá propisku na půjčení.</p>
</article>
<imgsrc="img/mince.png"alt="oli">
</div>
@ -91,14 +91,14 @@
<imgsrc="img/vlak.png"alt="oli">
<article>
<h2>Nervy na pochodu</h2>
<p>Asi je vám jasný, že když se přihlásil na peďák, byly pro něj přijímačky velká věc. Jasně, je to těžká zkouška, ale pro něj to hlavně znamenalo potkat spoustu cizích lidí na jednom místě. Měl z toho nervy celý ráno, a nakonec ze samé paniky zapomněl pozvánku ve vlaku. To jste měli slyšet. „Vždyť tu místnost nenajdu, co když to netrefím, co když mě tam nepustí, co mám dělat?“ Panikařil skoro celou cestu na fakultu. Pokusil jsem se ho uklidnit – samozřejmě jsem už o přijímačkách všechno věděl: „U vchodu stojí studenti, kteří ti se vším pomohou“ říkal jsem mu. Trochu se to minulo účinkem, panikařil ještě víc a já se potutelně usmíval.</p>
<p>Asi je vám jasný, že když se přihlásil na peďák, byly pro něj přijímačky velká věc. Jasně, je to těžká zkouška, ale pro něj to hlavně znamenalo potkat spoustu cizích lidí na jednom místě. Měl z toho nervy celý ráno, a nakonec ze samé paniky zapomněl pozvánku ve vlaku. To jste měli slyšet. „Vždyť tu místnost nenajdu, co když to netrefím, co když mě tam nepustí, co mám dělat?“ Panikařil skoro celou cestu na fakultu. Pokusil jsem se ho uklidnit – samozřejmě jsem už o přijímačkách všechno věděl: „U vchodu stojí studenti, kteří ti se vším pomohou“ říkal jsem mu. Trochu se to minulo účinkem, panikařil ještě víc a já se potutelně usmíval.</p>
</article>
</div>
<divclass="row">
<article>
<h2>Okouzlení</h2>
<p>Nakonec se fakt zeptal a všechno našel. Alemísto toho, aby poslouchal učitele, jak mu dává pokyny, zíral pár lavic před sebe. Seděla tam slečna se zrzavými vlasy, po kterých běhala světýlka pokaždé, když se pohnula. Kuba od ní vůbec nemohl odtrhnout oči. Snažil jsem se ho popostrčit, aby za ní zašel, na to ale ještě nesebral odvahu.</p>
<p>Nakonec se fakt zeptal a všechno našel. Ale místo toho, aby poslouchal učitele, jak mu dává pokyny, zíral pár lavic před sebe. Seděla tam slečna se zrzavými vlasy, po kterých běhala světýlka pokaždé, když se pohnula. Kuba od ní vůbec nemohl odtrhnout oči. Snažil jsem se ho popostrčit, aby za ní zašel, na to ale ještě nesebral odvahu.</p>
</article>
<imgsrc="img/prijimacky.png"alt="oli">
</div>
@ -142,8 +142,8 @@
<imgsrc="img/otazky.png"alt="oli">
<article>
<h2>A teď jsem tu pro tebe!</h2>
<p>Na promoci už šli ruku v ruce a já jsem si byl najednou jistý něčím, co jsem už dlouho tušil. Kuba to zvládl, splnil si svůj sen a jde učit. Mě už nepotřebuje. Díky našemu studiu jsem se ale naučil hromadu věcí o peďáku, které si nechci nechat pro sebe a budu je rád dál předávat. Být tu pro všechny bezradné studenty mi totiž dělá radost. Tak jsem zůstal na fakultě, plný informací a natěšený odpovídat. Stačí se jen zeptat.</p>
<p>Na promoci už šli ruku v ruce a já jsem si byl najednou jistý něčím, co jsem už dlouho tušil. Kuba to zvládl, splnil si svůj sen a jde učit. Mě už nepotřebuje. Díky našemu studiu jsem se ale naučil hromadu věcí o peďáku, které si nechci nechat pro sebe a budu je rád dál předávat. Být tu pro všechny bezradné studenty mi totiž dělá radost. Tak jsem zůstal na fakultě, plný informací a natěšený odpovídat. Stačí se jen zeptat.</p>
