Tato kapitola se zabývá analýzou nejběžnějšch jazyků pro popis obsahu používaných ve statických generátorech z~předchozí kapitoly, dalším důležitým jazykům ze světa sázení a jejich pricipům.
Definici konceptu značkovacích jazyků, nebo-li \uv{markup jazyků}, můžeme najít například v~RFC 7764\footnote{Jako \textit{RFC} se označují standardy vydané organizací IETF (Internet Engineering Task Force).}, tedy že v~počítačových systémech jsou kontextuální data ukládána a zpracována několika technikami. Informaci lze kódovat jako čistý text bez speciálních formátovacích znaků. Tento přístup je jednoduchý pro implementaci i použití, ovšem neumožňuje složitější formátování textu.
Kódovat můžeme i do binárních formátů určených ke zpracování a interpretaci specializovaným programem. Zřejmou nevýhodou je to, že zdroj není čitelný bez programu určeného pro jeho interpretaci.
Markup jazyky se snaží o~spojení nejlepšího z~obou světů, tedy o~obsah s~možností formátování, který je jednoduše čitelný jak pro člověka, tak pro stroj. Toho je dosaženo tím, že v~je v~běžných textových souborech přiřezen vybraným znakům speciální význam. Uživatel je schopen tyto znaky psát bez potřeby speciálních nástrojů a tím jednoduše vyjádřit speciální význam. Například v~rámci jazyka Markdown se znak \texttt{\#} změní z~běžného křížku na definování nadpisu první úrovně, nebo také kombinace znaků \texttt{<p>} značí začátek odstavce v~HTML. \citep{rfc7764}
V~současnosti existuje nespočet značkovacích jazyků. Nejpoužívanějším z~nich je jednoznačně HTML, ovšem tato práce se věnuje těm nejpoužívanějším jazykům, které mají uživateli usnadnit psaní a sázení obsahu. Uživatel se tedy nemusí při tvorbě nutně zabývat typografií a formátováním obsahu, což jsou aspekty, o~které se později postará generátor pomocí šablon. U~HTML je tomu naopak, uživatel řeší samotný obsah i formátování v~jednu chvíli skrze různé druhy formátovacích tagů. O~vyplňování obsahu do HTML se v~případě staticky generovaných webů stará právě samotný generátor.
Vybrané jazyky jsou zároveň cílené na čitelnost samotného zdrojového obsahu v~čistém textu bez nutnosti jeho interpretace speciálním prostředím či zpracováním do jiného formátu, například do PDF, DjVu, PostScript apod. Například podtržení textu je v~nějakém pseudo-jazyce reprezentováno opravdovým podtržením pomocí spojovníků, nikoliv obalením nadpisu ve speciální deklaraci, jako je tomu například u~HTML. Podtržení je poté pro čtenáře mnohem jasnější, jelikož nemusí přemýšlet, co v~kontextu HTML daný tag znamená, kdežto podtržení vyplývá z~kontextu.
Seznam nejoblíbenějších jazyků je sestaven podle aktuálních statistik ze serveru Slant, který se věnuje obecnému určení oblíbenosti na základě hodnocení ze strany uživatelů. \citep{slant}
Hlavním z~cílů syntaxe jazyka je vytvářet co možná nejčitelnější obsah v~syrové podobě. Dokument psaný v~Markdownu by měl být publikovatelný sám o~sobě jako čistý text bez dalších úprav a zpracování. Jazyk byl ovlivněn několika již existujícími specifikacemi jiných jazyků, ovšem největším zdrojem inspirace pro jeho vznik jsou čisté emailové korespondence. \citep{daringfireball}
První specifikaci Gruber vydal společně s~referenční implementací v~jazyce Perl, která prováděla konverzi Markdownu do HTML. Tento program je také pojmenován jako \uv{Markdown}, ovšem mluvíme-li o~\uv{Markdownu}, máme nejčastěji na mysli samotnou syntaxi. Ta má dnes mnoho implementací v~různých programovacích jazycích. Gruberova specifikace ovšem není formálním standardem, kvůli čemuž vznikl veliký počet alternativních a více či méně pozměněných implementací, které nemusí být navzájem kompatibilní. Nejčastějšími z~nich jsou například Github Markdown, CommonMark, R Markdown a mnoho dalších. \citep{commonmark}
Nevyužívanější formální specifikací je právě CommonMark\footnote{\url{https://commonmark.org/}}, který slouží jako pevný základ většiny rozšíření. \citep{github_formal_markdown_spec}.
Podobně jako je tomu u~specifikací, existuje velké množství programů, které tyto různé specifikace překládají. Švýcarským nožem mezi nimi je program Pandoc\footnote{\url{https://pandoc.org/}}, který umí překládat Markdown do enormního výběru jiných formátů, nebo z~jiných formátů zpět. Tato funkcionalita se nevztahuje pouze na jazyk Markdown, Pandoc dokáže operovat mezi všemi podporovanými formáty, například dokáže konvertovat obsah z~HTML do \TeX{}u. Na druhou stranu existují i velmi jednoduché překladače, například program smu\footnote{\url{https://github.com/Gottox/smu}}, který umí překládat Markdown do HTML nebo čistého textu a neobsahuje více než 600 SLOC\footnote{Source lines of code}, tedy řádků kódu hlavního programu.
Org-mode vznikl jako jeden z~módů pro editor Emacs\footnote{\url{https://www.gnu.org/software/emacs/}}. Funguje podobně jako ostatní markup jazyky, tedy jako jeden centrální systém pro správu obsahu, ze kterého lze vytvářet jiné formáty, například HTML, \LaTeX, Open Document, Markdown, PDF a podobně s~možností přidání libovolného nového backendu. Cílem Org-mode je možnost ho používat i s~minimální úrovní jeho znalosti, ovšem jeho funkcionalita je vždy přístupná. Vše je realizováno pouze na čistých textových souborech, nejlépe přenositelným typem souboru. Editor Emacs je zároveň velmi často portován na různé druhy systémů a je tedy možné ho využívat v~podstatě kdekoliv. \citep{orgmanual}
Podporuje také \uv{literate programming} a \uv{reproducible research}, tedy že Org soubory mohou obsahovat plně funkční bloky s~kódem, které lze hodnotit v~rámci systému a výstup bloků lze automaticky vkládat přímo do dokumentu. \citep{environment_for_literate_programming}
Jak popisuje Carsten Dominik ve svém krátkém technickém popisu, Org-mode umí navrhování, psaní poznámek, hypertextové odkazy, tabulky, seznamy, plánování projektů, GTD, HTML a \LaTeX{}, a to všechno v~čistých textových souborech v~editoru Emacs. \citep{carsten_dominik}
Tento jazyk se již vzdaluje od původního konceptu čitelnosti zdroje, ovšem ve statických generátorech ho lze stále efektivně využít. Je jedním z~nejrozšířenějších sázecích jazyků se spoustou možností a funkcionalit, z~nichž velmi zajímavým rozšířením je prostředí pro psaní matematických formulí, díky kterému jazyk stal velmi populárním v~oblasti technických publikací. Tyto funkcionality se často objevují i v~jiných jazycích, které jsou efektivně využívány pro jejich rozšíření.
Většina uživatelů se setkala spíše s~jazykem \LaTeX, tedy s~nadstavbou původního \TeX{}u, která má uživateli zjednodušit práci svými makry a rozšířeními. Realita je ovšem taková, že \LaTeX{} dělá celou práci složitější, jak popisuje doktor Olšák:
Představte si, že si nějaký uživatel přečte \LaTeX{}ovou příručku a nabude dojmu, že mu bude stačit rozumět problematice sazby na úrovni této příručky. Pak se jednou překlepne třeba při sestavování tabulky a na terminálu na něj \TeX{} křičí: {\tt Extra alignment tab has been changed to "\verb|\cr|".} Uživatel začne znovu listovat ve své příručce a zjistí, že tam o~žádném "\verb|\cr|" není jediná zmínka. Má pak tři možnosti: (1)~Zmáčkne Enter a podobně se zachová i u~dalších chyb. Pomyslí si, že ten \LaTeX{} je něco tajemného a mystického. (2)~Propadne zoufalství a jde od toho. Dojde k~závěru, ľe je lepší zůstat u~Wordu. Vždyť stačí vzít tabulku v~Excelu a jednoduše ji přemístit do Wordu a jaképak smolení se s~nějakým podezřelým "\verb|\cr|". (3)~Pořídí si \TeX{}book a po intenzivním studiu nakonec řekne: \uv{aha}. V~tuto chvíli ale už nepotřebuje, aby mu \LaTeX{} zakrýval složitost \TeX{}u.
Ve výsledku je tedy lepší, z~různých důvodů popsaných doktorem Olšákem v~jeho publikaci, použít samotný plain \TeX{} na úkor vyšší vstupní úrovně pro používání jazyka.
