@ -10,7 +10,7 @@ Modelový web se skládá ze dvou částí, a to z verzovacího systému pro spr
Pro správu obsahu i šablon a statických souborů byl zvolen distribuovaný verzovací systém Git, který má v porovnání s jinými verzovacími systémy spousty výhod. Hlavní jeho výhodou je rozšířené využití v praxi a snadné používání. Díky svým decentralizovaným vlastnostem ho lze využívat v mnoha odlišných pracovních postupech. S naklonovaným repozitářem lze pracovat i bez připojení k síti, což lze považovat i za druh zálohy. Git také umožňuje slučování různých změn od mnoha uživatelů a dovoluje jednoduše řešit potenciální konflikty. \citep{why_is_git_better_than_x}
Skvěle využitelnou funkcí pro modelovou implementaci je také to, že po provedení změn v repozitáři lze pomocí Gitu spouštět skripty, které mohou provádět automatické generování obsahu a další užitečné operace.
Skvěle využitelnou funkcí pro modelovou implementaci je také to, že po provedení změn v repozitáři lze pomocí Gitu spouštět skripty, které mohou provádět automatické generování obsahu a další užitečné operace. Tato funkcionalita je implementována v rámci modelové implementace v sekci \ref{kap:automaticke-generovani-obsahu}.
\subsection{Generátor statického webu}
@ -340,3 +340,46 @@ V tomto systému jsou soubory uloženy repozitářích, kde každý projekt je v
Nastane-li konflikt při nahrávání změn, umoňujě Git jejich snadné vyřešení. Konflikt je stav, kdy například dva různí uživatelé provedli úpravy na stejném místě stejného souboru a snaží se je nahrát do repozitáře. Git v tuto chvíli druhého uživatele upozorní, že původní soubor byl změněn a je třeba tento konflikt vyřešit. Zamezuje se tedy přepsání změn prvního uživatele.
K systému Git existují různé služby, které tento systém rozšiřují i webové grafické rozhraní se spoustou dalších rozšíření. Nejčastěji používanými službami jsou GitHub\footnote{\url{https://github.com/}}, GitLab\footnote{\url{https://gitlab.com/}}, nebo Bitbucket\footnote{\url{https://bitbucket.org/}}, z nichž některé lze provozovat na vlastním serveru. Snadným systémem pro vlastní provozování je také program Gitea\footnote{\url{https://gitea.com/}}, který je oproti předem zmíněným systémům zcela svobodným sotwarem a je velmi jednoduchý na instalaci a správu. Tyto systémy mají navíc integrovaný jednoduchý WYSIWYG editor pro úpravu souborů přímo z webového rozhraní a také umí renderovat soubory s obsahem napsaným v jazyce Markdown, který je popsán v sekci \ref{kap:markdown}.
Tato část práce se věnuje samotné implementaci automatického generování obsahu na základě změn v repozitáři.
Jak bylo zmíněno v sekci \ref{kap:vyber-vhodneho-systemu-verzovani}, git umožňuje nastavení takzvaných \uv{hooks}, které se v určité chvíli spustí. Jak uvádí dokuemntace\footnote{\url{https://git-scm.com/docs/githooks}}, existuje spousta druhů hooků, které jsou vyvolány v různé části zpracování požadavku. V případě této implementace je nejvhodnější hook \textit{post-receive}, který je spouštěn až po nahrání a zpracování všech změn v repozitáři.
Následující skript po vyvolání Gitem provede veškeré potřebné operace ke zpracování nového obsahu na web serveru.
\begin{lstlisting}[
label=lst:git-hook-skript,
caption=Skript pro automatizované generování obsahu,
Skript \ref{lst:git-hook-skript} je složen z několika částí. Jako první probíhá na řádcích 1--3 nastavení proměnných, ve kterých se ukládá odkaz na vzdálený Git repozitář, název složky, do které se obsah má klonovat a název složky do které se má kopírovat výstup, nebo-li vygenerované HTML. Dále se skript na řádku 5 přepíná do složky, ve které se sám nachází, proto aby skript fungoval vždy, ať je spuštěný ze kteréhokoliv místa v souborovém systému.
V další části skriptu probíhá na řádku 7 kontrola, zda již existuje složka s naklonovaným Git repozitářem. Pokud složka neexistuje, provede se naklonování vzdáleného repozitáře a tím i k vytvoření složky.
Třetí část provádí generování statického obsahu. Nejprve se skript přepne do repozitáře, v němž provede příkaz \texttt{git pull}, který do složky stáhne poslední změny ze vzdáleného repozitáře, tedy synchronizuje obsah na poslední verzi. Po synchronizaci repozitáře proběhne samotné spuštění generátoru, který z obsahu vygeneruje statické HTML, jenž vloží do složky \texttt{./public}. Poté na řádcích 12--14 probíhá kopírování nově vygenerovaného obsahu do složky \texttt{/srv/www/ucitelonline}, včetně nastavení Unixových práv na bezpečné hodnoty zvlášť pro složky a soubory.
Skript spoléhá na to, že systém má již předem správně nakonfigurované uživatele, uživatelské skupiny, web server, a že jsou nainstalované potřebné programy Git, Rsync, generátor Zola. Systémový uživatel, pod kterým je vyvolán Git hook, musí být ve skupině \textit{www-data}, nebo v jiné skupině společně s uživatelem, pod kterým je spuštěn web server. Zároveň musí mít uživatel práva pro zápis do cílové složky \texttt{/srv/www/ucitelonline}.
Ve většině případů by bylo vhodné klonovat a generovat obsah v dočasné složce, například v \texttt{/tmp}, a po zkopírování souborů do složky web serveru opět zdrojové soubory smazat. To se ovšem v této implementaci nehodí, a to z důvodu, že repozitář se zdrojovými soubory může být velký a jeho klonování může potenciálně zabrat zbytečné množství času, na rozdíl o příkazu \texttt{git pull}, který pouze stáhne změny. Generátor zároveň při generování zpracuje pouze nutné změny, zatímco po čistém naklonování musí zpracovat celý obsah znovu, což může také trvat dlouho, obzvlášť při zpracování mnoha obrázků. V této implementaci se tedy zachováním naklonovaného repozitáře výrazně zkracuje čas celého skriptu.
