diff --git a/css/style.css b/css/style.css
index 6f3984c..4d09ca7 100644
--- a/css/style.css
+++ b/css/style.css
@@ -77,9 +77,9 @@ article {
 }
 article.border-s { background-image: url(../img/box-border-s.png); }
 article.border-l { background-image: url(../img/box-border-l.png); }
-article h2 { margin-top: -1.5em; font-size: 2.6em; white-space: nowrap; }
-article:nth-child(1) h2 { margin-right: -1.5em; text-align: right; }
-article:nth-child(2) h2 { margin-left: -1.5em; }
+article h2 { margin-top: -1.5em; font-size: 3.2em; white-space: nowrap; }
+article:nth-child(1) h2 { margin-right: -1.2em; text-align: right; }
+article:nth-child(2) h2 { margin-left: -1.2em; }
 
 @media screen and (max-width: 699px) {
 	body { background: none; font-size: 1em; }
diff --git a/index.html b/index.html
index ab00243..392347c 100644
--- a/index.html
+++ b/index.html
@@ -57,7 +57,7 @@
 		<div class="logo">
 			<img src="img/pedf-logo.svg" alt="Logo PedF">
 		</div>
-		<h1>Kdo jsem já?</h1>
+		<h1>Kdo jsem?</h1>
 		<div class="row">
 				<p style="align-self:flex-start;">
 					Můj člověk se&nbsp;jmenuje Kuba. Touží být učitelem, inspirovat, nadchnout studenty, ale&nbsp;neumí tak docela mluvit s&nbsp;lidmi. Říkáte si, že&nbsp;to nejde moc dohromady? Jo, to&nbsp;máte pravdu, a&nbsp;proto jsem tu já. Ale&nbsp;to&nbsp;bych vám měl asi vysvětlit.<br>
@@ -76,14 +76,14 @@
 <div class="row" id="pribeh">
 	<img src="img/skladani.png" alt="oli">
 	<article>
-		<h2>Vše do sebe zapadlo</h2>
+		<h2>Jsem tu!</h2>
 		<p>Za Kubovým nápadem stát se&nbsp;učitelem je&nbsp;matikář Novák, obrovský nadšenec před&nbsp;tabulí. Ten o&nbsp;jeho snu věděl, stejně jako věděl, že&nbsp;bez mluvení to&nbsp;nepůjde. Neodrazoval ho, jen&nbsp;mu ukázal cestu – Kuba potřebuje kámoše, který ho naučí, že&nbsp;mluvit na&nbsp;lidi není žádná věda. Ale&nbsp;to&nbsp;by nebyl Kuba, aby na&nbsp;to stejně nešel trochu vědecky. Sledoval urputně matikáře – co&nbsp;říká, jak to&nbsp;říká, jak se&nbsp;u&nbsp;toho tváří. Mezitím doma ve sklepě spojoval čipy, drátky a&nbsp;bůhvíco ještě. Nakonec dal dohromady výsledek pozorování a&nbsp;bezduché součástky.</p>
 	</article>
 </div>
 
 <div class="row">
 	<article>
-		<h2>Ve dvou se&nbsp;to&nbsp;lépe táhne</h2>
+		<h2>Děláme pokroky</h2>
 		<p>A tak jsem se&nbsp;tady vzal já – malý robot s duší šibala, akorát tak do kapsy, který udělá všechno, aby Kubu postrčil, i když&nbsp;se mu to&nbsp;občas nebude líbit. Začali jsme spolu chodit do školy. Já byl v&nbsp;jeho kapsách, batohu, nebo schovaný v&nbsp;kapuci, a&nbsp;pomalu jsem se&nbsp;pouštěl do díla. Čas od času jsem mu po&nbsp;zemi rozhodil drobné. Když Kuba děkoval kolemjdoucím, kteří mu je&nbsp;podali, červenal se&nbsp;jako rak. I&nbsp;tohle pro&nbsp;něj byla výzva. Nebo tehdy, když&nbsp;jsem mu schoval všechny tužky – půlku hodiny si nepsal zápisky, než se&nbsp;odhodlal se&nbsp;zeptat souseda, jestli nemá propisku na&nbsp;půjčení.</p>
 	</article>
 	<img src="img/mince.png" alt="oli">
@@ -92,7 +92,7 @@
 <div class="row">
 	<img src="img/vlak.png" alt="oli">
 	<article>
-		<h2>Nervy na&nbsp;pochodu</h2>
+		<h2>PedF?</h2>
 		<p>Asi je&nbsp;vám jasný, že&nbsp;když se&nbsp;přihlásil na&nbsp;peďák, byly pro&nbsp;něj přijímačky velká věc. Jasně, je&nbsp;to těžká zkouška, ale&nbsp;pro něj to&nbsp;hlavně znamenalo potkat spoustu cizích lidí na&nbsp;jednom místě. Měl z&nbsp;toho nervy celý ráno, a&nbsp;nakonec ze samé paniky zapomněl pozvánku ve vlaku. To jste měli slyšet. „Vždyť tu místnost nenajdu, co&nbsp;když to&nbsp;netrefím, co&nbsp;když mě tam nepustí, co&nbsp;mám dělat?“ Panikařil skoro celou cestu na&nbsp;fakultu. Pokusil jsem se&nbsp;ho uklidnit – samozřejmě jsem už o&nbsp;přijímačkách všechno věděl: „U vchodu stojí studenti, kteří ti se&nbsp;vším pomohou“ říkal jsem mu. Trochu se&nbsp;to&nbsp;minulo účinkem, panikařil ještě víc a&nbsp;já se&nbsp;potutelně usmíval.</p>
 	</article>
 </div>
@@ -108,14 +108,14 @@
 <div class="row">
 	<img src="img/tabery.png" alt="oli">
 	<article style="align-self:flex-start;" class="border-l">
-		<h2>První krůčky k&nbsp;úspěchu</h2>
+		<h2>PedF!</h2>
 		<p>Na peďák nás přijali a&nbsp;já věděl co&nbsp;je&nbsp;můj první úkol – dostat Kubu na&nbsp;Dvorky. Když odcházel z&nbsp;přednášky, fakultou se&nbsp;už rozléhala hudba. Se sklopenou hlavou (hlavně aby s&nbsp;někým nenavázal oční kontakt) se&nbsp;odhodlal dojít si pro&nbsp;pivo. Vykukoval jsem z&nbsp;kapuce a&nbsp;pak najednou jsem ji uviděl. To je&nbsp;ta zrzka a&nbsp;jde přímo k&nbsp;nám! Poklepala Kubovi na&nbsp;rameno a&nbsp;já se&nbsp;jen modlil, aby hned neutekl. „Ahoj, nevíš v&nbsp;kolik začíná ta přednáška s&nbsp;Taberym?“ zeptala se&nbsp;ho. Ještě, že&nbsp;jsem měl celý program nastudovaný. „Za půl hoďky,“ pošeptal jsem mu. A&nbsp;on to&nbsp;po mně, s&nbsp;několika sekundovým zpožděním a&nbsp;zakoktáním, zopakoval. Ale&nbsp;neutekl. Měl jsem z&nbsp;něj radost.</p>
 	</article>
 </div>
 
 <div class="row">
 	<article>
-		<h2>Odkrývání</h2>
+		<h2>Seznamujeme se</h2>
 		<p>Jak šel čas, zjistil jsem, že&nbsp;mám i další talent. Radil jsem Kubovi se&nbsp;vším možným, od otevíracích hodin studijního, doby konzultací až po&nbsp;zápis předmětů. A&nbsp;fakt mi to&nbsp;šlo. Na některých přednáškách se&nbsp;Kuba potkával s Tamarou, to&nbsp;byla ta záhadná rusovláska. Dozvěděli jsme se, že&nbsp;nesnáší, když&nbsp;se jí říká Tamčo a&nbsp;nebo, že&nbsp;má stejně jako Kuba ráda matiku. Občas už s&nbsp;Tamarou prohodil pár slov, dokonce v&nbsp;její přítomnosti čím dál míň koktal.</p>
 	</article>
 	<img src="img/koktani.png" alt="oli">
@@ -124,14 +124,14 @@
 <div class="row">
 	<img src="img/kavarna.png" alt="oli">
 	<article>
-		<h2>Bod zlomu</h2>
+		<h2>Sbližujeme se</h2>
 		<p>V šibalském plánu, jak je&nbsp;dát dohromady, mi šla naproti náhoda. Pracovali spolu na&nbsp;týmovém projektu. Kuba mi dělal radost. Seděl se&nbsp;spolužáky v&nbsp;kavárně, společně tvořili a&nbsp;vymýšleli, a&nbsp;on vypadal, že&nbsp;mu to&nbsp;nedělá žádný problém. Nakonec tam zůstali s&nbsp;Tamarou sami. Už se&nbsp;chystali odcházet a&nbsp;já mu chtěl pošeptat, ať ji přece někam pozve, ale&nbsp;to&nbsp;už se&nbsp;Kuba sám nadechoval a&nbsp;navrhoval jí schůzku. Nemohl jsem být pyšnější.</p>
 	</article>
 </div>
 
 <div class="row">
 	<article class="border-s">
-		<h2>Už mě nepotřebuje</h2>
+		<h2>Už to zvládá!</h2>
 		<p>Když se&nbsp;další den šli projít, měl jsem spoustu skvělých nápadů, co&nbsp;by jí měl říct, on mě ale&nbsp;jemně zastrčil do kapsy. Věděl si rady sám a&nbsp;já se&nbsp;sotva udržel, abych nezačal křičet radostí.</p>
 	</article>
 	<img style="margin:0 auto;" src="img/kapsa.png" alt="oli">
@@ -143,7 +143,7 @@
 <div class="row">
 	<img src="img/otazky.png" alt="oli">
 	<article>
-		<h2>A teď jsem tu pro&nbsp;tebe!</h2>
+		<h2>Jsem tu pro&nbsp;tebe</h2>
 		<p>Na promoci už šli ruku v&nbsp;ruce a&nbsp;já jsem si byl najednou jistý něčím, co&nbsp;jsem už dlouho tušil. Kuba to&nbsp;zvládl, splnil si svůj sen a&nbsp;jde učit. Mě už nepotřebuje. Díky našemu studiu jsem se&nbsp;ale naučil hromadu věcí o&nbsp;peďáku, které si nechci nechat pro&nbsp;sebe a&nbsp;budu je&nbsp;rád dál předávat. Být tu pro&nbsp;všechny bezradné studenty mi totiž dělá radost. Tak jsem zůstal na&nbsp;fakultě, plný informací a&nbsp;natěšený odpovídat. Stačí se&nbsp;jen&nbsp;zeptat.</p>
 		<button onClick="fbq('track', 'Contact');redirect();" class="messenger"><img src="img/messenger.png" alt="messenger"></button>
 	</article>