Provází je traumata a problémy, které se promítají do jejich prospěchu i chování.
Buďme jim oporou.
Provází je traumata a problémy, které se promítají do jejich prospěchu i chování.
Buďme jim oporou.
V mnoha případech můžeme být první osobou, která si všimne, že se u dítěte něco děje. Projekt Domů nevidíš vznikl jako rozcestník pro všechny, kteří se ve své praxi mohou s dětmi z náročného rodinného prostředí setkat. Web slouží jako návod, jak v takových situacích postupovat, jak konkrétní případy řešit a na koho se obrátit.
Vnímejme, co se kolem nás děje a buďme oporou pro děti, které nás potřebují.
dětí vyrůstá v náhradní rodinné péči.
dětí dochází k zanedbávání výchovy.
dětí prožívá sexuální, psychické nebo fyzické zneužívání a týrání.
Ačkoli je každá situace jiná,existují obecné zásady, které nám pomohou za všech okolností. Zahrnují všechny fáze procesu od vzniku problému až po jeho vyřešení.
Prevence
Prevence pomáhá zamezovat nežádoucím situacím a zároveň nám slouží jako informační nástroj…
Rozpoznání situace
Je důležité, aby se naše vnímání neomezilo jen na to, jestli se žák ve škole objevuje s modřinami nebo jinými známkami násilí…
Vyhodnocení situace
Ve chvíli, kdy si všimneme dítěte, které vzbudí naše obavy, můžeme oslovit kolegy a promluvit s nimi…
Spojení s rodiči a nahlášení situace
Nezapomínejme, že máme ohlašovací povinnost. Když je dítě ohroženo, musíme jednat hned…
Péče o sebe
Každá situace klade velké nároky i na nás a naši psychiku. Cest, jak o sebe můžeme pečovat je mnoho…
Prevence pomáhá zamezovat nežádoucím situacím a zároveň nám slouží jako informační nástroj, pomocí kterého třídu seznamujeme s tím, co se ve společnosti a rodinách děje. Děti díky ní zjišťují, že nejsou na všechno samotné a učí se, jak spolu o citlivých věcech mluvit. Díky prevenci můžeme podat pomocnou ruku konkrétním žákům, kteří to potřebují – ať už tím, že jim sami pomůžeme, vnímáme jejich náročnou situaci nebo jim nabídneme další nástroje řešení (Linka bezpečí, Dětské krizové centrum, Bílý kruh bezpečí, …).
Je důležité, aby se naše vnímání neomezilo jen na to, jestli se žák ve škole objevuje s modřinami nebo jinými známkami násilí. Pozorní bychom měli být také k náhlým změnám v chování dítěte (ať už se mění v „problémového žáka” nebo naopak), vysokým absencím, změně v tom, jak je žák připravený na výuku a upravený, nebo také k žákům, kteří stojí stranou kolektivu. Ne každá situace je případ pro OSPOD nebo policii, ale naše všímavost může udělat velký rozdíl, který povede k celkovému bezpečí dítěte.
Ve chvíli, kdy si všimneme dítěte, které vzbudí naše obavy, můžeme oslovit kolegy a promluvit s nimi o tom, jestli situaci vnímají stejně. K dispozici máme také výchovného poradce či psychologa, stejně tak se ve všech situacích můžeme obrátit na organizace uvedené na tomto webu. Pokud se ale dítě nachází v situaci, která ho ohrožuje (sebevražedné sklony, strach z návratu domů), není prostor pro váhání a vždy voláme 158 nebo 155.
Nezapomínejme, že máme ohlašovací povinnost. Když je dítě ohroženo, musíme jednat hned, ať už kontaktováním záchranných složek nebo informováním OSPOD. Někdy ale potřebujeme dítě pozorovat déle nebo si nejsme jistí – i v takovém případě můžeme informovat OSPOD, třeba anonymně. U některých situací je potřeba komunikovat také s rodiči a podpořit je, například tím, že je odkážeme na další místa, kde mohou sehnat pomoc.
Každá situace klade velké nároky i na nás a naši psychiku. Cest, jak o sebe můžeme pečovat je mnoho, ať už je to placená supervize, kterou si mohu domluvit u vedení školy, nebo intervize s kolegy. K uzavření situace nám může pomoci také checklist na tomto webu, díky kterému víme, že jsme udělali vše, co bylo možné. Ať už je situace jakákoli, bez souhlasu dítěte o ní nepředáváme informace zbytku třídy. Pokud situace dojde do bodu, kdy bude dítě odebráno rodině nebo přejde do jiného kolektivu, můžeme tento proces projít s ním a uspořádat třeba rozlučku ve třídě.
Plán pomoci je tady od toho, aby nás krok po kroku provedl různými situacemi, se kterými se u žáků můžeme setkat. Když je budeme následovat, můžeme si na konci procesu v klidu oddechnout – nic důležitého jsme totiž neopomenuli.
Co můžeme udělat, když víme, že dítě vyrůstá v pěstounské péči nebo u příbuzných.
Jak můžeme pomoci v případě, že je dítě v nebezpečí nebo v ohrožení života.
Jak postupovat, když vnímáme změny v chování dítěte,nebo se dítě svěřilo.
Každé dítě a tím i každý případ je jedinečný a musíme k němu přistupovat individuálně. Svou třídu často známe a dokážeme proto odhadnout, jak může žák na určité informace nebo jednání reagovat. Můžeme se však inspirovat konkrétními příběhy a tím, jak danou situaci ideálně řešit.
Radek žije pouze se svou sestrou s tatínkem. Maminku má ve vězení. Aby tatínek rodinu uživil má dvě zaměstnání, o domácnost a svou sestru se tak musí starat Radek. Do školy často chodí bez svačiny, zapomíná úkoly a pomůcky.
Když Lence bylo osm, soud rozhodl, že bude žít u své tety. Oba biologičtí rodiče jsou drogově závislí a její výchova tak byla od malička zanedbávaná. Ve škole se strání kolektivu a ani její výsledky nejsou dobré. Škola je však v pravidelném kontaktu s Lenčinou tetou.
Rodiče Hanky se rozvedli a ona teď žije jen s matkou, s otcem se vídá jednou týdně. Matka na tom po rozvodu není dobře. Pije, dceři často vyčítá, že je po svém otci a viní ji za rozvod. I přes složité rodinné prostředí, má Hanka ve škole skvělé výsledky, ale jsou na ní viditelné známky zanedbání.
Na koho se obrátit a kde najít pomoc? Níže najdete stručný seznam kontaktů na organizace a instituce, které se touto problematikou zabývají a mohou vám poskytnout odbornou výpomoc.
Nezisková organizace, která se zabývá sociální pomocí obětem domácího násilí.
Osoba, která se touto problematikou zabývá již dlouhá léta.
Nezisková organizace, která se zabývá sociální pomocí obětem domácího násilí.
Shromáždili jsme nejčastější učitelské dotazy.