Lenka
Lence je 11 let a už od svých osmi žije u tety, sestry svého táty. O tom, že u ní bude žít, rozhodl soud poté, co zjistil, že Lenčina máma dceru zanedbává a Lenka zůstává doma často samotná. S tátou, který se lečí z drogové závislosti, se vídá jednou za dva měsíce. S mámou čas netráví vůbec, protože užívá drogy a je nezvěstná.
Lenka je uzavřená, se spolužáky ve třídě se nebaví a oni si myslí, že je podivná. Ani její výsledky ve škole nejsou dobré a má problémy při ústních zkoušeních. Škola a Lenčina teta jsou spolu v pravidelném kontaktu, takže si obě strany uvědomují, v jaké situaci dívka je. Když se však na Den matek nová třídní učitelka Lenky zeptala na její mámu, Lenka se rozplakala, utekla ze třídy a o důvodech nechtěla mluvit. Pro třídní učitelku je situace nová. S pěstounskou péčí se setkala jen v přednáškách na vysoké škole, ale uvědomuje si, že toho Lenka má za sebou už hodně, a ráda by jí její situaci usnadnila, a tak společně s kolegyní došla k tomu, že by bylo nejlepší se s tetou dohodnout a uspořádat schůzku i s klíčovým pracovníkem rodiny. O schůzku projeví zájem i další učitelé, kteří chtějí zjistit více o dětech s raným traumatem a o možnostech, jak Lence pomoct s jejími potřebami. Její teta je ráda, že jim škola vychází vstříc a hledá cesty, jak jí pomoci.
@@ -52,7 +52,7 @@
Po schůzce třídní učitelka věnuje jednu ze svých hodin tématu pěstounské péče, aby s ním seznámila i Lenčiny spolužáky. Aby jí usnadnila navazování kontaktů, dbá na to, aby ji během aktivit zapojovala do malých skupinek, protože velké skupiny jsou pro Lenku děsivé. Společně s klíčovým pracovníkem se také dohodnou, že Lenka půjde na vyšetření do pedagogicko-psychologické poradny, kde najdou další pro ni vhodné způsoby práce a začlenění. Drobný, ale významný přínos je také v tom, že třídní učitelka si je mnohem jistější v psaní pravidelných zpráv pro OSPOD.
I tady se projeví, že komunikace je klíčem ke všemu. Teta začne učitelku informovat o tom, kdy se Lenka potkává s otcem, aby jí na základě toho mohla ve škole nabídnout podporu. Učitelé jsou si jistější ve svém přístupu k ní a díky skupinovým pracem si našla kamarádku. Ve škole je teď mnohem spokojenější.
+
Hanka
Hance je 13 let a po rozvodu rodičů žije pouze s matkou, s otcem se vídá jednou týdně. Její matka začala po rozvodu nadměrně pít. Hanka ji musí často budit do práce, jsou ale i dny, kdy je matka v takovém stavu, že do práce jít nemůže, nebo ji Hanka nedokáže vzbudit a má strach o její život. Situace ale není lepší, ani když je matka střízlivá. Vyčítá dceři, že je stejná jako její otec, a že se proti ní spikli. Některé dny jsou pak plné omlouvání a slibů, které ale matka nikdy nedodrží. Hanka má ve škole nadprůměrné výsledky, snaží se a vždy je připravená. Je to její obranný mechanismus, snaží se na sebe strhnout co nejméně pozornosti. I tak jsou na ní ale vidět známky zanedbání – někdy má špinavé oblečení, svačinu má jen málokdy, peníze potřebné na výlety vždy přinese s několikadenním zpožděním. Matka do školy už víc než půl roku nepřišla, Hanka to obhajuje tím, že má náročnou práci.
Situace vyeskaluje, když matka jednoho večera Hanku omylem udeří. Do školy dorazí s podlitinou pod krkem a to neujde pozornosti učitele, který se jí zeptá, jak ke zranění došlo. Hanka se rozpláče a vše mu řekne – jak k modřině přišla, i to, že má o matku velký strach, protože ji ani dnes nedokázala vzbudit do práce. Učitel pozná, že se bojí vrátit domů a není si jistý, jestli i dnes není ve fyzickém nebezpečí. Dozví se od ní, že rodina byla v kontaktu s OSPOD, a tak zavolá vedoucí pracovnici.
diff --git a/sass/style.scss b/sass/style.scss
index 2a91165..3966ed4 100644
--- a/sass/style.scss
+++ b/sass/style.scss
@@ -250,7 +250,7 @@ body.noscroll {
.facts {
text-align: center;
margin-top: 2rem;
- padding-top: 5rem;
+ padding: 5rem 0;
background-image: url("/static/img/bg/1.svg");
background-repeat: no-repeat;
background-position: top center;
@@ -282,7 +282,7 @@ body.noscroll {
flex-direction: column;
align-items: center;
gap: 2rem;
- padding: 5rem 0;
+ padding: 5rem 0 3rem 0;
.item {
position: relative;
@@ -318,6 +318,12 @@ body.noscroll {
}
}
}
+
+ .source {
+ font-size: .9em;
+ padding: 0;
+ color: $col-secondary;
+ }
}
.principles {
@@ -825,7 +831,7 @@ footer {
position: relative;
text-align: center;
font-size: 1.138rem;
- padding: $logo-radius+1 2em 2em 2em;
+ padding: $logo-radius+1 2em 4em 2em;
margin-top: $logo-radius+6;
border-top: 1px solid $col-secondary;
@@ -846,6 +852,22 @@ footer {
background-repeat: no-repeat;
background-color: $col-bg;
}
+
+ .grid {
+ display: grid;
+ grid-template-columns: 1fr;
+ grid-row-gap: 2em;
+ grid-column-gap: 2em;
+ }
+
+ a {
+ color: inherit;
+ text-decoration: none;
+
+ &:hover {
+ color: lighten($col-accent, 25%);
+ }
+ }
}
@media only screen and (min-width: $size-mobile) {
@@ -959,6 +981,10 @@ footer {
.checklist {
justify-content: center;
}
+
+ footer .grid {
+ grid-template-columns: 3fr 2fr;
+ }
}
@media only screen and (max-width: $size-mobile) {
@@ -34,6 +34,7 @@
@@ -62,7 +66,7 @@
-